18. Salon věnovaný 20. výročí Sametové revoluce, 24. 11. 2009 (kino Hvězda, Přerov)
Vernisáž 18. Salonu - výstavy výtvarných prací studentů a symbolická oslava 20. výročí Sametové revoluce se uskutečnila v kině Hvězda.
Spojení těchto akcí nebylo náhodné, neboť vztah mezi Salonem a 17. listopadem je zcela rodinný, vytvořený právě před dvaceti lety. Salon je totiž vlastním dítětem Sametové revoluce a právě letos dosáhl plnoletosti.
Prvotní myšlenka na akci, která by prezentovala jednak výtvarné, ale i dramatické a hudební aktivity studentů na pedagogické škole, vznikla krátce po listopadových událostech roku 1989. Pak trvalo celé dva roky, než se uskutečnila. Bylo to díky aktivitám skupiny studentů- výtvarníků. Ti v roce 1990 založili výtvarnou skupinu Nářez. S nadšením malovali, objevovali umění jiné než to „rudé, jezdili po svobodných výstavách a následně se rozhodli ukázat své práce na Salonu. Stejně jako impresionisté i oni se v průběhu osmnácti let setkávali s nepochopením, ale i s nadějí, že jejich aktivita má smysl.
A tak se jednou muselo stát, že se ti dva potkají.
Letošní vernisáž se proto stala příležitostí k několika setkáním Salonu a Sametové revoluce, které si připravila sama historie a studenti. Setkání první mělo názvem „Listopad a vzpomínky". Zahájila ho ředitelka školy Mgr. R. Studýnková. Poté následoval dokument Krátkého filmu s názvem Reflexe a prezentace komiksu studentky 4. D, Jany Polívkové. Setkání druhé „Salon a listopadové písně" si připravili studenti gymnázia třídy 1. A a sbor pedagogické školy. Zazněla studentská hymna Gaudeamus igitur, píseň Morituri te salutant Karla Kryla a Náměšť Jaroslava Hutky za hudebního doprovodu Marie Haluzové a Vítězslava Kružíka. Sbor dirigovala Jana Beranová, na klávesy hrál Pavel Režný.
My, výtvarníci, jsme dlouho hledali motivy, které by se pro 18. Salon staly příjemnou inspirací. Doba totality byla, řečeno jazykem módy, zeleno-šedá s důrazným akcentem rudé. Šedé bylo téměř vše- ulice, domy, lidé, ba i jídlo v závodní jídelně. Zelení byli vojáci, esenbáci, rudý akcent se objevoval v podobě praporů a pionýrských šátků .Nakonec nás oslovily akční dobové fotografie, které nesou v sobě kus listopadové historie a klíče, jejichž cinkání provázelo většinu tehdejších setkání. Sepisovali jsme jejich příběhy, nechávali se unášet jejich tvary a pokoušeli se o jejich proměny. 13. listopadu se staly hlavními hrdiny našeho happeningu. Navázali jsme je na provázky a zavěsili do prostoru ve vestibulu pedag. školy. Lehce se vznáší v prostoru, a když je ticho, tiše zvoní, tak jako tenkrát.
Setkání Salonu a divadla bylo dílem specializací dramatické výchovy tříd 2. C, D a 3. AP, BP pod vedením Mgr. Radky Novotné a Mgr. Věry Mikulcové a dalo se chápat jako pokus o vizuálně- dramatickou karikaturu doby. V jeho závěru zaznělo nadčasové poselství, které zazpívala Mgr. Lenka Miklasińská, sbor a vlastně my, všichni. Sálem se nesla melodie Modlitby Marty Kubišové: „Ať mír dál zůstává s touto krajinou,..."
V příloze je malá ochutnávka toho, co uvidíte na výstavě, když přijdete.
Výstava potrvá do 20. prosince 2009.
nahoru
