Aktuality
NOVÉ Úspěch žáků nižšího stupně gymnázia v recitační soutěži
V pátek 26. 2. se vítězové školního kola recitace zúčastnili okresního kola 39. ročníku soutěže dětských recitátorů. Soutěž se konala ve Středisku volného času Atlas a Bios Přerov.
Naši školu reprezentovali nižšího stupně gymnázia: Marek Pavlíček (sekunda), Eva Bernátová (tercie), Elizabeth Uvírová (kvarta).
Z každé kategorie do krajského kola postupují čtyři nejlepší recitátoři.
Čestná uznání a postup do krajského kola získali Marek Pavlíček a Elizabeth Uvírová.
Gratulujeme a přejeme hodně sil do krajského kola, které se koná 16. 4. v Olomouci.
NOVÉ Projekt dramatické výchovy "Orfeus a Sávitrí"
Dne 17.února se studenti 1.C zúčastnili projektu ,,Orfeus a Sávitrí", který vedly studentky Katedry výchovné dramatiky DAMU. Cílem projektu je seznámit studenty se dvěma příběhy ze dvou světových mytologií (antické a hinduistické): Orfeus a Eurydiké - Ovidius, Sávitrí - Mahabharátha.
Studenti 1.C rozvíjeli svou schopnost číst literární text a porozumět mu, pokusili se převyprávět příběh a sdělit jej (dostupnými) divadelními prostředky, v reflexi porovnávali oba příběhy, pokoušeli se najít společná témata a vzájemně hodnotili obě provedení.
V přípravných lekcích z Výtvarné výchovy se blíže seznamovali s oběma kulturami, tvořili mozaiku výtvarných prvků, vyráběli masky. Viz fotografie.
NOVÉ Prožitková lekce k prevenci proti šikaně
Dne 3.2. se třídy 3.C a 3.D zúčastnily prožitkové lekce k prevenci proti šikaně nazvané "Anna a Kelly". Lekce se konala ve spolupráci s olomouckým Sdružení D.
Účastníci zážitkového programu putují napříč historií, aby poznali dva odlišné a přitom si tak blízké osudy. Nanečisto prožívají destruktivní následky rozbujelé šikany a uvědomují si tak nutnost postavit se jakékoli formě rasismu.
Kelly se musí rozhodnout, zda udá agresora rasistického útoku... Anne Franková se skrývá v tajném přístěnku před smrtí, kterou jejímu národu přisoudili nacisté...
První ročník literární soutěže
Začátkem školního roku 2009-2010 byl na Gymnáziu Jana Blahoslava a Střední pedagogické škole vyhlášen první ročník literární soutěže, které se mohli zúčastnit všichni studenti školy.
Ačkoli byla pro studenty tato soutěž nová a zatím neznámá, bylo do ní nakonec přihlášeno přibližně 20 prací prozaických, poetických, a dokonce jedno drama.
Soutěžilo se v několika kategoriích, které byly vytvořeny jednak podle formy zpracování, jednak podle věku autorů. Samostatně tak byli oceňování studenti nižšího stupně gymnázia a studenti vyššího gymnázia společně se soutěžícími pedagogické školy.
Nejvíce prací bylo přihlášeno v kategorii poezie, celkem deset, a vítězkou poetické kategorie vyšší úrovně se stala Tereza Maliková z 2.C, jejíž tvorba je odrazem básnického zrání. V nižší kategorii se přihlásila pouze jedna soutěžící, a proto byla hodnocena společně s vyšší kategorií.
Prozaických textů se sešlo méně, dohromady sedm. Obě první místa obsadily dívky. Ve vyšší kategorii byla oceněna nápaditost Karolíny Danihelové z 1.A, která svým fiktivním rozhovorem Příběhy vánočního cukroví získala první místo. V nižší kategorii zaujala hodnotitele Lucie Šebestová z kvarty, která ve své povídce Konec hry prokázala cit pro zajímavé kompoziční ztvárnění příběhu.
Kategorie dramatu měla opět pouze jednoho účastníka, a to Věru Starečkovou z kvinty. Autorka ve svém dramatu aktualizuje známý román A.S.Puškina Evžen Oněgin a za ocenění stojí především schopnost vytvořit ucelené dramatické dílo, které je navíc zpestřeno humorem, jenž vychází z konfrontace tradičního díla s životem soudobé generace.
Cílem soutěže bylo vzbudit ve studentech potřebu reflektovat sebe sama (a život vůbec) skrze tvorbu. Přestože se sešly práce různé kvality, je třeba ocenit autory za jejich odvahu vystoupit se svými díly. Doufáme, že s vítězi jednotlivých kategorií se setkáme při čtení v rámci Literární kavárny a že svou tvorbou se budou prezentovat třeba i další účastníci.
Uvědomujeme si, že je také potřeba reflektovat tvorbu jednotlivých autorů, a proto se během druhého pololetí uskuteční neformální setkání nad texty všech soutěžících, které by jim mělo dát zpětnou vazbu o jejich tvorbě.
Věříme, že literární soutěž se stane tradiční akcí pořádnou na naší škole, protože tvorba učí člověka vnímat sebe sama v nových pohledech a rozměrech.
Wolkerův Prostějov: Úspěchy našich žáků v uměleckém přednesu
10. února 2010 se na půdě Střední školy technické v Přerově usklutečnila Okresní přehlídka v uměleckém přednesu sólistů Wolkerův Prostějov. Každý soutěžící měl připravené dva texty poezie či prózy podle vlastního výběru, s délkou trvání do osmi minut. Po základním kole následovalo finále, ve kterém vystoupili už jen vybraní recitátoři se druhým textem. Soutěžní představení sledovala odborná porota.
Mezi zúčastněnými se studenti Gymnázia Jana Blahoslava a Střední pedagogické školy v Přerově prezentovali jako talentovaní a výborně připravení recitátoři, kteří oslovili porotu výběrem neotřelých a originálních textů (Shakespeare, Bridel, Achmatovová, Charms, Wernish, Legátová, Urbánková...)
V 1.kategorii (do 17 let) se na 3.místě umístila Nikola Sequensová (1.BP), na druhém Vojtěch Mička (1.C) - s postupem do krajského kola, na prvním pak Hana Zezulová (2.BP) rovněž s postupem do krajského kola. Ve 2.kategorii (do 20 let) 3.místo zaujala Dana Lošťáková (3.BP), 2.místo Tereza Palásková ze stejné třídy a 1.místo obsadil Pavel Režný ze 4.A. Všechna 3 umístění jsou postupová do krajského kola. Všichni zmínění studenti studují na GJB a SPgŠ.
Krajská přehlídka Wolkerova Prostějova se uskuteční na jaře, samozřejmě v básníkově rodišti. Výsledky našich studentů nás všechny velmi potěšily, ale zároveň nás i zavazují k další práci na vybraných uměleckých textech, neboť konkurence v Prostějově bude daleko silnější. Výsledky okresního kola vypovídají rovněž o tom, že se umělecký přednes na škole těší zasloužené pozornosti, odpovídající jejímu humanitnímu a uměleckému zaměření.
Přejeme hodně úspěchů v Prostějově !!!
Školní kolo olympiády z českého jazyka - kategorie středních škol
Školního kola olympiády z českého jazyka se zúčastnilo 43 žáků školy. Hodnocení proběhlo odděleně na obou částech školy, a to s těmito výsledky:
Gymnázium:
1. Radoslav Šonský (Septima)
2. Martina Starečková (Septima)
3. Zuzana Orálková (Septima)
4. Karolína Danihelová (1.A)
5. Renáta Žáková (3.A)
Pedagogická škola
1. Lenka Marečková (1.AP)
2. Marie Nováková (4.AP)
3. Nikola Chodilová (2.D)
4. Helena Krejčí (2.D)
5.-8. Kateřina Šindlerová (1.D), Nikola Babková (2.D), Lenka Kovářová (1.AP), Monika Petříková (1.C)
Do okresního kola soutěže postupují studenti, kteří získali nejvyšší počet bodů. Jsou to:
1. Radoslav Šonský (Septima)
2. Martina Starečková (Septima)
3. náhradník Lenka Marečková (1.AP)
Organizátoři soutěže děkují všem účastníkům této náročné soutěže a vítězům gratulujeme a přejeme hodně úspěchů při zvládání kouzelných záludností mateřského jazyka v okresním - a jak pevně věříme - i ve vyšším kole Olympiády z českého jazyka.
Školní kolo recitační soutěže
26. ledna 2010 se uskutečnilo školní kolo recitační soutěže ve dvou věkových kategoriích (6. - 7. třída; 8. - 9. třída). Soutěže se dohromady zúčastnilo 11 studentů, z nichž byli do oblastního kola vybráni tři:
za první kategorii - Marek Pavlíček (sekunda)
za druhou kategorii - Eva Bernátová (tercie), Elizabeth Uvírová (kvarta)
Všem zúčastněným děkujeme a výhercům blahopřejeme.
Školní kolo olympiády v českém jazyce - kategorie základních škol
Dne 21. prosince 2009 se konalo školní kolo olympiády v českém jazyce I. kategorie (tercie a kvarta). Školního kola se zúčastnilo celkem 14 studentů. Do okresního kola, které se bude konat 15. března 2010, postupují Vít Kadaník a Eva Bernátová s nejvyšším počtem bodů.
Všem soutěžícím děkujeme za účast v soutěži a vítězům přejeme hodně úspěchů v okresním kole.
Beseda s básníkem Radkem Malým
17. prosince se v multimediálním sále pedagogické školy uskutečnila beseda s básníkem Radkem Malým. Akce se zúčastnili studenti Jazykového a literárního praktika tříd 2.BP a 3.AP.
Autor hovořil o své tvorbě, jak se dostal k psaní poezie, včetně poezie pro děti, dále seznamoval posluchače s redaktorskou a editorskou prací a s procesem tvorby učebnic jazykové a literární výchovy pro děti na ZŠ. Dále přečetl řadu básní ze své autorské tvorby. Vstřícností a ochotou zodpovídat dotazy studentů vytvořil příjemnou atmosféru, která zanechala na posluchačích příznivý dojem. Po skončení oficiální části autorského čtení ještě několik studentů pokračovalo v neformálním hovoru s autorem.
Studenti hodnotí autorské čtení jako podnětnou zkušenost, kterou by si rádi v budoucnu zopakovali. Ocenili skutečnost, že měli živý kontakt se skutečným spisovatelem. Studenti 2. ročníku ocenili jeho tvorbu pro děti (se kterou se ještě v hodinách LJP nesetkali), naopak studenti 3. ročníku byli mile překvapeni autorovou tvorbou pro dospělé.
Básník Radek Malý byl s posluchači spokojen a studenty označil za vnímavé publikum. Několik fotografií níže
Fejeton
VÁNOČNÍ ŠÍLENSTVÍ
Jako každoročně nakupuji vánoční dárky v druhé polovině prosince. Jistěže mnohým povahám by se mohlo zdát, že je to pozdě. Budou tvrdit, že nakupování na poslední chvíli je stresující a vyčerpávající. A proto tento druh lidí již koncem října, ba dokonce začátkem září zahajuje lov na vánoční dárky. Nemůžeme se však divit, když si koncem listopadu tito jedinci rvou vlasy, protože původní cena mixéru klesá téměř o polovičku. Zato my „posledňáci" vyčkáváme a důkladně promýšlíme, zda bude mixér vhodným dárkem.
„Rychlíci" by mohli namítat, že jde o pouhou nerozhodnost. Kdeže nerozhodnost, předem promyšlený plán. A to, že nákupy těsně před Vánoci jsou stresující, není pravdou. Jde vlastně jen o jistý druh adrenalinového sportu. A o to uspokojivější je pak zjištění, že ten neskutečně levný mixér ještě není vyprodán. Úleva přichází a my „ posledňáci " na sebe můžeme být náležitě hrdí. Vždyť jsme vše se špetkou štěstí hravě zvládli. Kdežto „rychlíkům" nastávají krušné chvíle i na Štědrý den. Nedivme se, každý z nás by měl problém si vybavit, kam dárky téměř před čtvrt rokem ukryl. Zato my jsme na tom zase o něco lépe - dárky narychlo uložené pod postel nelze přehlédnout a už vůbec na ně nelze zapomenout. Zkrátka přiznejme si, že pozdním nákupům se nic nevyrovná. Příští rok zas!!!
Jana Richterová, 4.AP
Vánoční představení pro děti v MŠ a ZŠ
Součástí vzdělávacího programu dramatické výchovy na pedadogické škole jsou divadelní představení pro děti v mateřských a základních školách. Vhodnou příležitostí je v adventním čase samozřejmě tematika Vánoc. Pedagogové se svými žáky připravili následující akce:
9.12. Čertovská pohádka Speciální mateřská škola u Bečvy
17.12. Pohádka o Julince ZŠ Svisle
18.12. Zima, pásmo z lidové poezie MŠ Kozlovská
Večerní představení Krále Oidipa v Ostravě
Dne 3. prosince 2009 vybraní studenti školy zhlédli divadelní představení klasického dramatu Král Oidipus, dramatu známého starořeckého autora Sofokla. Celkem představení navštívili studenti specializace dramatické výchovy, studenti 1. ročníku, ale i někteří absolventi pedagogické školy. Organizaci zajišťovali 4 vyučující.
Slavnostní atmosféra představení byla umocněna krásným interiérem Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kde herci této divadelní scény předvedli své umění.
Po skončení představení se autobus se studenty a učiteli rozjel zpět do Přerova. Tam přenocovali v budově školy. Tečka za večerním představením...
Král Oidipus - reflexe
Jelikož jsem dlouho nebyla na žádném představení, tak jsem se strašně moc těšila. Nevěřila jsem, ani si to nepřipouštěla, že by mohlo být špatné. A nemýlila jsem se. Úplně mě to vzalo. Sice jsem nečetla knihu, ale podle obsahu, který jsem před návštěvou divadla četla, mě příběh zaujal. Doslova mě představení uchvátilo. Dokonce mě to dovedlo k myšlence, že až budu mít víc času, samotnou knihu si přečtu. Nádherné bylo jak představení, tak prostředí divadla, ve kterém se hrálo. Bylo mi příjemné i to, že nám do toho nikdo nekecal, až na skupinku prvňáků (chvílemi). Představení bylo prostě krásné a unikátní.
Na představení se mi líbily kostýmy herců, např. Kreonta. Nebo jak měli výtvarně vyřešený lid (všichni v bílém). Dále, že nás na začátku do děje vtáhl reproduktor, ze kterého zazněla hádanka. Nebo, jak věštec ovládal Oidipa a královna řešila spory mezi Oidipem a svým bratrem. Samotný výběr herců byl také dobrý. A že si vůbec vybrali starořeckého autora a jeho hru.
Opakem, co se mi nelíbilo, byl čtverec na jevišti, do kterého všichni účinkující vstupovali (tento moment jsem nepochopila). A to je asi vše. Ještě možná to, že jsem některé pasáže vůbec neslyšela nebo jsem jim nerozuměla (artikulace). Nejvíce ze všeho mi vadilo používání slunečních brýlí (postava Oidipa).
Představení mě zaujalo výtvarným zpracováním. Jak lidé chodili po scéně a prosili Oidipa, ať zůstane. Hráli to s takovým přesvědčením. Pohyby, výrazy, zvuky i ta hudba, to mluvilo za všechno. Chvílemi ani mluvit nemuseli a pozorný divák z jejich jednání nevyřčenou myšlenku vycítil. V některých scénách bych více využila rekvizit. Zajímavé byly stěny s výstupky kolem a kočárky, které se tam mihly. Některé prvky mi do představení nepasovaly. Nelíbil se mi kočár s hořícím plamenem. Až na tyto malé drobné chybičky se mi výtvarné zpracování scény líbilo.
Celkový příběh byl pěkný. Poté, co jsem si přečetla program představení, jsem více pochopila charaktery některých postav. Možná bych uvítala, kdyby začátek toho příběhu trochu více nastínili, protože od začátku představení se řešil jen následek, pokračování a závěr příběhu Krále Oidipa. Významu textu jsem rozuměla. Jen v momentech, kdy herci mluvili rychleji, jsem významu ihned neporozuměla. Slova byla dobře pojatá, zvýrazněna mimikou, rázností, hlasitostí nebo ztišením.
Kdyby to bylo v mojí moci, tak bych nějaké drobné úpravy v představení udělala. Například, jak jsem na začátku psala, bych zkusila znak pro slepce vymyslet jinak. Určitě bych ho neřešila slunečními brýlemi. Například průsvitnější šátek nebo něco jiného. U znaku pro věštce jsem nepochopila černou pásku. Tu bych také za něco vyměnila. Úplnou změnu bych udělala v uškrcení královny. To, že se mělo jednat o uškrcení, mi došlo až doma. Na scénu bych rovněž neposadila královnu, kdy Oidipus už je slepý. To mi tam nesedí. Jsou to pouze malé detaily. Ničím jiným bych představení neoživovala. Nechala bych vše ostatní tak, jak je.
Představení bylo pěkné. Děkuji Vám za vybrání této hry a už se těším na další večerní představení.
Denisa Vykydalová, 3. AP, studentka specializace dramatické výchovy
Letošní Salon na téma Listopadové revoluce
Dne 24. listopadu se v Kině Hvězda konal 18. ročník uměleckého představení školy Salon. Letošní byl ve znamení 20letého výročí Listopadové revoluce. Pro dokreslení atmosféry přinášíme ohlas studentky školy:
Už jsem se nemohla dočkat úterka. Konal se Salon. Téma : 17. listopad. Převažovala pozitivní, usměvavá nálada, ale také zvědavost.
Úvodu se ujala paní Olga Jünglingová. Byla oblečená do národních barev. Její příjemný hlas se rozléhal mlčícím se sálem. Působil napjatě. „Byla to doba vzdoru a protestů ......" Slova se rozléhala, vklouzla do našich napjatých uší. Byl puštěn film. Hurá! Začátek plný strachu, nervů, beznaděje. Praha, obloha se zatáhla jako opona, vzduch byl těžký, nedýchatelný. Davy lidí. Proč? Pro svobodu. Policie! Drsná, nelítostná armáda robotů zasahuje. Známé tváře. Kdo? Václav Havel? Ano! I spousta jiných. Transparenty rozmazané krutým deštěm. Nekonečná cesta, podařilo se dojít nakonec. Splnil se sen! Sen, který byl skoro nereálný. Políval mě pot, stály všechny chlupy na těle, jako dikobraz. Objevuje se komiks. Slova v bublinách, dav, policie, temné barvy. Potlesk! Upoutávka děl našich žáků. Dramatické vystoupení. Velké, malé, šišaté, kulaté hlavy, stará móda, krátké kalhoty, sako, aktovka. Hra houslí. Doprovod nejrůznějšími škrty, skřípání zubů. Vau! Chacha! Smích! Žáci působili neurvale, nadšeně, jako když malému dítěti podáte oblíbenou hračku. Zpíval sbor v čele s paní Miklasinskou. Hlas jako zvon, totožný s Martou Kubišovou. Snížil se strop a zvýšil se hluk. „To bylo skvělé, že?" zeptala jsem se kamarádky. „ Ano, to teda bylo!"
Opustili jsme sál. Z venku se ozývala auta, rušný život města. Plná dojmů, obdivu odcházím domů.
Iva Losová , 4.AP
Pedagogická poema v Litoměřicích
Dne 10. - 12. listopadu se v Litoměřicích uskutečnila tradiční přehlídka umělecké recitace pedagogických středních škol Pedagogická poema. Skupinu soutěžících doprovázela Bc. Jana Turčanová. Fotografie níže
Z deníku “Pedagogická Poema 2009“
10. listopadu 2009
Je krásné podzimní ráno, a my se v ranních hodinách vzájemně vyhlížíme před budovou vlakového nádraží v Olomouci. Já - Tereza Palásková ze 3.B, Pavlína Kubešová ze 3.B a Hana Zezulová - 2.B. Čekáme ještě na paní profesorku Janu Turčanovou, která nás bude mít 3 dny "na krku." :-)
Cílem naší cesty jsou Litoměřice, kde se sjedou studenti a pedagogové ze všech středních pedagogických škol v republice, aby se vzájemně obohatili o nové zážitky v uměleckém přednesu, četbě a improvizaci.
11. listopadu 2009
Vystupujeme. Čteme, recitujeme, improvizujeme. Cílovou skupinou pro improvizované vyprávění jsou děti mladšího školního věku - Pavlínka Kubešová hraje příběh ospalé pandy. Mojí cílovou skupinou jsou senioři. Interpretuji text Dagmar Šimkové Byly jsme tam taky. A Hanička Zezulová si k četbě vybrala text Dagmar Urbánkové Fjertoch.
Ve volném čase absolvujeme dílny s našimi lektory. Všechno je pro nás nové a velice obohacující. Navíc se tu o nás dobře starají - mňam, mňam:-).
Večer se procházíme osvětleným večerním městem a jdeme také na prohlídku historického sklepení. Krásným závěrem dnešního dne je koncert k výročí Sametové revoluce - získáváme nahrávku Karla Kryla a podpis Zdeňka Svěráka.
Litoměřice jsou krásné.
12. listopadu 2009
Dnes nás čeká slavnostní vyhlášení. A je to tady! „Tereza Palásková získává ocenění za výběr a pochopení předlohy a nepatetický, přesto emocionální projev.“ Jsem šťastná . A na závěr přednáším svůj text jako inspirativní výkon pro ostatní účastníky Pedagogické Poemy 2009.
Ani se nám nechce odjet domů. Prožily jsme krásné tři dny mezi umělci.
Tereza Palásková (3.B)
„A modlila jsem se a zpívala a vymýšlela všelijaké nápěvy a hymny na oslavu svobody, bloudila, padla na mez, válela se ve vonící mateřídoušce, zula boty, a byla jsem tak svobodná, že jsem mohla kráčet bosa. A ten, kdo někdy nebyl svobodný, mi dá za pravdu, že jsem nebyla ani trochu blázen.“
Dagmar Šimková, z knihy Byly jsme tam taky
"Fjertoch si vyšiju. No co? Moli mně ho sežrali, ostala enem sukňa, božíčku. Šak co též dělat v zimě? Venku už sa pomaly dělat nedá, šecko je zamrzlé, ráno tma, večer tma, brzé bude sněh... Už aby zas bylo kopno. Co na mňa hledíš? Ty nevíš, co je kopno? Kopno, děvčico, je, když se dá kopat!"
Dagmar Urbánková, z knihy Fjertoch si vyšiju
Multimediální den na Fakultě sociálních studií v Brně
6. listopadu se studenti pěti tříd školy zúčastnili exkurze do Brna, kde se na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity uskutečnil Multimediální den.
Studenti si měli možnost prohlédnout přenosové vozy České televize a Českého rozhlasu, seznámit se s fungováním redakce televizních, rozhlasových i tištěných médií a vyzkoušet si práci novináře v praxi. K dispozici byla také moderní záznamová technika, kterou si studenti mohli "na vlastní kůži" vyzkoušet (práce za kamerou, vkládání fotografií do novin apod.). V průběhu dne probíhaly také diskuze na aktuální témata se známými žurnalisty.
Studenti se mohli v areálu fakulty pohybovat samostatně podle svého zájmu a individuálního zaměření. Jednotliví pracovníci na stanovištích byli připraveni odpovídat na jejich konkrétní dotazy.
Studenti celou akci hodnotili kladně. Publicistický styl a mediální výchovu mají studenti druhých ročníků v tematických plánech, proto tato exkurze vhodně doplnila teoretickou část učiva. Velkým přínosem bylo pro ně i seznámení se s prostředím Masarykovy univerzity.
Studenti čtou a píší noviny
GJB a SPgŠ se v tomto školním roce opětovně zapojily do projektu Studenti čtou a píší noviny. Studenti vybraných tříd v hodinách českého jazyka pracují s novinami MF DNES. Na konkrétních příkladech rozeznávají znaky publicistického stylu, určují slohové útvary, poznávají strukturu mainstreamového periodika apod. Studenti píší novinové články na zadaná témata, konkrétně psali na zadání 2. kola projektu "svoboda" a 3. kola "můj vzor".
Studentce Zuzaně Orálkové ze Septimy vyšel její příspěvek v MF DNES dne 6. listopadu: S dovolením autorky jej zde uveřejňujeme:
Svoboda
Tak už je to dvacet let. Dvacet let, co nám ji vrátili. Vážíme si toho ale dostatečně? My, kteří jsme tehdy byli ještě na houbách? Do 21.století si náš národ přinesl spoustu trpkých vzpomínek. Nemám na mysli jen čtyřicet let zářné rudé budoucnosti plné srpů a kladiv, zpívajících dělníků a tančících rolníků z JZD. Byly tu také dvě světové války, dva konflikty, kvůli kterým spousta lidí přišla o iluze, které naučily nechávat si své vzletné ideály na doma. Přesto se před dvaceti lety prokřehlému davu s Krylovou písní na rtech podařilo zlomit bariéru, která tolik let bránila lidem volně dýchat, která je nutila k ústupkům vlastnímu svědomí, k potupnému skrývání vlastních názorů, a to z jednoho prostinkého důvodu – aby se mohli společně se svou rodinou podle vlastních sil protloukat životem. A co my na to? Teď je už nějaký ten pátek, jak se zdá, všechno v suchu a naše generace, která si v sobě nenese nic z předchozích událostí, která je v tomhle směru jako nepopsaný list papíru, pro niž jsou to všechno mnohdy jen suchopárná dějepisná data, nad tím, zdá se, moc nepřemýšlí. Co je pro nás vlastně svoboda? Uvědomujeme si ji vůbec, když jsme nikdy nezažili pocit, že nás jí někdo nadobro zbavuje? Je pořád ještě jednou z největších hodnot, nebo jen jedním ze slov, kterými se oháníme v záchvatu našeho hrdinství? Dokázali bychom vůbec tehdy to, co oni? Kdyby došlo na lámání chleba, kolik z nás by se zařadilo do stáda tichých ovcí, které drží hubu a krok? Bylo by asi pramálo těch, kteří by se zařadili po bok těch, co neměli strach. Samozřejmě, sama bych si velmi přála, abych si i v těžké době dokázala zachovat své zásady, jít beze strachu proti proudu, nebála se projevit svůj názor a navzdory všemu si udržela čisté svědomí. Jenže po sedmnácti letech soužití se sebou samotnou cítím jisté ALE… Nevím. Nevím, zda bych to tváří v tvář tomu všemu dokázala.
Můžu jen vřele děkovat všem těm, kteří před dvaceti lety otvírali dveře naši svobodě, kteří se nebáli vyrazit do ulic, skandovali hesla a mávali karafiáty. Patří jím můj obdiv, protože i přes všechno dnešní svinstvo, v němž se topíme, které se na nás valí ze všech stran, které si uvědomujeme po každém zhlédnutí večerních zpráv, i přes to vše to stálo za to!
A jedním dechem dodávám, kéž by se už nikdy nevrátila nesvobodná doba plná strachu, ústupků vlastním zásadám, doba, kterou se každý snažil přežít, jak mohl. I kvůli onomu děsivému odhalení vlastní slabosti.
Divadelní představení v Městském divadle Zlín
23. října: Studenti čtvrtých ročníků gymnázia navštívili divadelní představení Andělé všedního dne v městském divadle ve Zlíně. Andělé všedního dne jsou dramatizací stejnojmenné novely Michala Viewegha. Výborná hra a skvělé výstupy herců... publikum, složené ze studentů středních škol, aplaudovalo ve stoje... Fotografie viz níže.
Studenti dramatické výchovy na víkendovém soustředění na Potštátě
Studenti dramatické výchovy ve dnech 6. - 9. října odjeli na víkendové soustředění na Potštát. Cílem bylo vytvořit a nacvičit dramatická vystoupení na desátý ročník Salonu, který je věnován dvacetiletému výročí Sametové revoluce. Studenti se rovněž učili maximálnímu soustředění na tvořivou práci, spolupracovali ve skupinách apod. Soustředění se zúčastnilo celkem 27 studentů ze tříd 2.C, 2.D, 3AP, 3BP, 3C a 3D. Přinášíme fotografie a ohlas Mgr. Věry Mikulcové, organizátorky soustředění.
Soustředění na Potštátě
Městečko Potštát to nikdy nemělo jednoduché. V minulosti, ani dnes. Prosluněný, podzimně se odívající do barevného prudce „šplhá" do kopečků Oderských vrchů. Opravená hodinová věž na náměstí kontrastuje se šedou krabicovou Jednotou na místě bývalého zámeckého pivovaru, barokní kalvárie a morový sloup sousedí s nedávno vyhořelou továrnou. Zazděné žudrové vstupy do zdevastovaných domů...To vše tvořilo jedinečné „genius loci"pro naši několikadenní práci.
Přijeli jsme sem na soustředění studentů specializací dramatické výchovy. Chceme vymýšlet, tvořit a realizovat naše vystoupení v rámci 18. Salonu na téma 20 let od Sametové revoluce. Bydleli jsme na bývalé faře. „Straší tu. Ale nebojte se! Býval tu totiž hřbitov a vy spíte přímo nad ním." Takto nás přivítala paní Svobodová, která nám faru odemykala. Budily nás však pouze zvony z blízkého kostela, které v šest ráno nekompromisně a dlouze zvonily.
Atmosféra města i fary nás okamžitě oslovila. Souzněla s naším tématem. Do pomyslného „balíčku" jsme „zabalili" naše asociace na Listopad 89. Nikdo ze studentů tu dobu nezažil. Naše představy jsme rekonstruovali z rozhovorů s rodiči a prarodiči, z dokumentů, fotomateriálů. Měli jsme v sobě hodně otázek a málo odpovědí. I vzpomínky pamětníků byly různorodé a často protichůdné. Jak je přetavíme do našeho dramatického vystoupení?
Pracujeme hodně s tělem, způsoby chůze, nakloněním hlavy , ramen. Každý detail mění, proměňuje charakter člověka. Snažíme se najít „výrazivo" pro nahrbenost, poslušnost, vstřícnost, ale také vystrašenost, obavu o sebe a rodinu, nemohoucnost, šedost, beznázorovost či naopak prázdnotu velkých rozmáchlých gest, žoviální suverenitu, podávání rukou, zdravice, širokohubé státnické polibky, ...Hledáme, zkoušíme.. Jsme si herci, kritici i hodnotiteli navzájem. Pro své etudy hledali studenti vhodná prostředí - ulici, zeď, náměstí, podchod. Pohybové etudy jsme ozvučovali hrou na tělo, vlastním hlasem, ale i skřípajícími houslemi a violou.
„Mazáci" ze tříd 3.C a 3.D nám poslední večer umožnili pocítit strach, obavy, schovávání se před sebou samým i před ostatními. V jejich noční „hře" nám bylo dáno jiné jméno a přisouzen jiný životopis. Pracovali jsme v malých skupinkách. Můžeme si navzájem důvěřovat? Co jsou to tady se mnou za lidi? Ze tmy se vynořil člověk, do jehož tváře nevidíš. Slibuje ti, našeptává, láká tě. A za to všechno téměř NIC nežádá!! JEN...Sledujeme, co to s námi udělá. Zauvažujeme? Přistoupíme?? Podlehneme??? Mám přece děti, dobré zaměstnání!!! A ta nabídka je tak nevinná!!! Na vlastní svědomí v těchto chvílích nemyslíme. Naše rozhodování o vině a nevině našich nových identit nekompromisně ukončil stranický tribunál. Ten svými argumenty „změřil", odsoudil, propustil, varoval, pohrozil.
Bylo to všechno velmi silné, sugestivní, zároveň ve všech projevech minimalistické!
Náš milý Potštáte, ani my to nemáme jednoduché. Čeká nás ještě spousta práce!
Salon je už v úterý 24. listopadu!!
Studenti dramatické výchovy po stopách moravských Židů
Studenti dramatické výchovy pedagogické školy se zúčastnili víkendového soustředění v Úsově, kde se podíleli na motivační úvodní části dlouhodobého projektu, který má za cíl poznat pohnuté dějiny a kulturu Židů v českých zemích. Přinášíme ohlas účastnice soustředění a fotografie.
A byl večer a bylo ráno....
Den šestý. Požehnaný buď Pane, který posvěcuješ Šabat.
Tehdy nebesa a zem byli dokončené a celé jejich uspořádání.
Sedmý den Bůh dokončil práci a oddychoval, sedmý den, od veškeré práce,
kterou udělal. Bůh požehnal sedmý den a posvětil ho, protože v tento den
odpočíval od veškeré práce, kterou Bůh stvořil, aby byla vykonaná.
V předvečer usedají k hostině připravované matkou. Se stejnou láskou připravila naše matka - naše „Vje" - pokrmy vědění a hostina poznání byla započata toho pátečního večera 11.9.2009 laskavým zasvěcením do hlavních myšlenek židovské kultury zahrnutých v přenášce pana Štipla.
S potěšením bylo sledovat lačné mladé oči. Postavy v černém - plné nejistého očekávání.
Stalo se jako zázrakem, když se Tito mladí lidé proměnili a rituální přísahou vstoupili do jiných životů, dávno minulých, které sami stvořili toho večera a vrátili se i o staletí zpět, aby lépe pochopili kulturu zakoušeného národa židovského.
Přestože druhý den byla právě sobota - den odpočinku - noví lidé z ghetta pracovali velmi usilovně a pod skvostným, citlivým, vnímavým vedením Marka „velikého" a Vje odkrývali stopy osudů, aby mohl přijít ten večer POCHOPENÍ.
Započal se hostinou, jejímž nejsilnějším momentem se stala rituální očista rukou. Bylo až neuvěřitelné, že bez jakékoliv přednášky, jen nápodobou a samotným průběhem večeře byli všichni již natolik ponořeni do svých postav, že jejich obličeje při této očistě vykazovaly jasné známky sebe zpytu a pohroužení se do sebe.
Tak, jako se čeká na dobu 20minut před západem slunce, aby mohla být zažehnuta světla Šabatu, čekali jsme trpělivě, za přítomnosti člověka, bez jehož úsilí by nám nikdy nebylo umožněno poznávat tuto kulturu, nebýt bohulibé práce Pana Štipla, který oživuje vzpomínky a s neuvěřitelnou pečlivostí, nadšením a s nesmírnou skromností moudrého člověka je předává dál...
Čekali jsme na stejnou dobu se zvláštním chvěním a očekáváním, jaký výsledek toto veškeré snažení přinese.
Příběh první:
Děti si hrají. Jen tak u domu na schodech. Přichází podzim. Kaštany se pod rukama dětí mění v panenky. Den jako každý jiný. Strýc přináší loupáky a rodiče se vrací i s dědečkem domů. Velké, radostné vítání! Nasazujeme si šátky a s důvěrou se necháváme odvádět na místo druhého dějství. Synagoga. Rodina žije pospolu. Jsou tak spokojeni. Je to přirozené. Tančí. Hudba utichá. Synagogou se nese už jen popěvek, který odeznívá a znovu se opakuje a zesiluje...Šátky jsou nám nasazeny. Jsme odváděni ke třetímu dějství. Ne! Jsme vlečeni! Důvěra z předešlé zkušenosti se vytrácí. Nějak cítím, že jsme nuceni „tam" jít. Cesta je dlouhá, ale stále nás doprovází známý popěvek ze synagogy. Vstupujeme do ještě větší tmy, než jakou nám poskytuje šátek těsně obepínající naše oči. Stojím. Ale jen na chvíli. Kolem sebe cítím pohyb. Přijde mi však takový nějaký... bezohledný, zmatený. Zase jsme v pohybu, i já. Zase stojím. Někdo kolem mě proletěl. Srdce zrychleně tluče. Velká nejistota. Strach. Zase pohyb. Stojím u zdi. Alespoň nějaká jistota za zády. Ticho... „Sundat šátky!" Víc než rozkaz. Sucho v ústech. Zvláštní obraz. Dvě světla ve tmě, vytřeštěné oči. Dveře se otevírají prudce! Kaštanová panenka končí svou hru pod těžkými botami muže. Navždy. Nikoho ten obraz nenechává klidným. Potlesk! Mladí lidé, kteří jej sami sehráli, jsou spolu s námi stále v příběhu a chvíli trvá, než se srdeční tepy opět zklidňují. Díky za prožitek, který nám připomněl, jak z radostného času s rodinou a blízkými se Židé ocitli během velmi krátké doby v noční můře zvané Holocaust. Jak silné byly naše prožitky z toho poznání! Jak silná musela být skutečnost?!
Čekání na tmu. Už jen chvíli. Vracíme se zpět do současnosti, někteří jen pomalu a pozvolna. Pomáhají nenucené rozhovory s přáteli. Svobodně. Na vzduchu. Úleva!
Příběh druhý začíná:
Éterická žena zamyká synagogu. Zve nás do 10. století a žádá o kameny na pomoc postavení chrámu v Jeruzalémě. Procházíme uličkou za synagogu a ocitáme se v jiné době. Cestu nám naznačují svíce. Ta největší je symbolem chrámu. Přikládáme kameny, stavba se završuje. Je to zázračný chrám. Po tolika letech na poušti mají Židé svůj svatostánek. Kytarista v klobouku podtrhuje poklidnou atmosféru a my nasloucháme starým textům... S přibývajícími hříchy končí však i poklid a přes ohlušující, řítící se kameny se mě osobně dotýká zničení chrámu, na jehož stavbě jsem se sama podílela. Podílela jsme se i na hříchu??? Dvě postavy, které k nám promlouvaly, zůstaly také v rozporu a odcházely každá jiným směrem.
Potlesk přichází také s mírným zpožděním, ale s to větší intenzitou. Není jednoduché vymanit se z myšlenkových pochodů a prožitků současně s konci představení.
Stejně jako Šabat večer poznání ještě nekončí. Nemůžeme ty mladé lidi nechat uvězněné v nových postavách. Loučí se s nimi symbolicky na hřbitově, kde však opouští pouze ten jeden osud z mnoha, ale prožitky tohoto dne v nich - v nás - zůstanou navždy. Připomínáme si desatero přikázání z tóry přetvořené na létající přání. Necháme je stoupat k nebesům, nechť odletí na východ, do země zaslíbené, a zvěstují, že MY už „něco" víme.
Odcházím s přepychovým dárkem „Hodin zbožnosti" v ruce i v srdci na náměstí v Úsově. Nemohu však odejet, jsem v zajetí všech těch silných momentů, kdy nebylo třeba ani slov, ale výpověď byla o to jasnější. Ten tlak se nedá vyřešit jinak nežli pláčem. Není to však zoufalství z hrůz, které příběhy připomněly, je to neutuchající radost z tolik podařeného díla! Z lidí, kteří umí mít oči i srdce otevřené a vnímat věci kolem sebe s takovou intenzitou. Z lidí, kteří s velkým srdcem a odhodláním ovlivňují nenásilně, leč intenzivně životy ostatních. Je to pro tenhle svět tolik potřebné, smysluplné, bohulibé konání.
Pozvání do kroužku Debatní ligy
Debata slouží k osvojení si základních postupů při vyjadřování se před publikem, ať už jde o řeč připravenou či nikoliv. Zároveň se naučíte vystupovat na veřejnosti, formulovat myšlenky a vyzkoušíte si, jak pohotově umíte reagovat na námitky druhých. Debata slouží také jako ideální příprava pro vysoké školy humanitního zaměření.
Doufáme, že si na nás najdete čas a stanete se také členem úspěšného debatního klubu naší školy. Další informace o nás a debatování najdete na internetových stránkách www.dk-gjbspgs.banda.cz.
Kontaktní osoby: pro GJB - Lukáš Cagášek: lukas.mailing@centrum.cz; pro SPgŠ - Anežka Adamíková: anezcatko@seznam.cz
Kroužky ve školním roce 2009/2010
Členové komise nabízejí studentům následující kroužky:
Dramatický kroužek Mgr. Chovančíková
Filmový klub Mgr. Komzáková Program viz níže
Debatní liga Mgr. Tesař, p. Cagášek Středa 14:30 v budově gymnázia, třída 1.A
Literární soutěž pro studenty GJB SPgŠ
„Pojď drobný příběhu, ven z této síně,
kde jenjen naše slyšení se začalo trochu rozkládat,
už k němu přilétla masařka hudby –
pojď se mnou do noci a vzpomínej si se mnou,
ty, který víš, že umění nemůže být jen záznam přibližnosti.“
Vl. Holan
Sekce českého jazyka a literatury GJB a SPgŠ vyhlašuje
první ročník literární soutěže
určené pro všechny studenty školy.
Podmínky soutěže:
Literární práce mohou vznikat na jakákoliv témata a v různých formách. Tvořit můžete poezii, prózu, ale také drama.
Přihlašujte prozaické texty v rozsahu maximálně 35 000 znaků (včetně mezer), tj. přibližně 20 stran A4. Do soutěže básnických textů přijímáme minimálně 5 básní. Dramatické texty nijak omezeny nejsou.
Všechny práce pište na počítači a odevzdejte koordinátorům soutěže do 18. prosince 2009.
Koordinátory soutěže jsou pro pedagogickou školu Mgr. Eva Fojtová a pro gymnázium Mgr. Klára Komzáková.
Soutěž bude probíhat ve dvou kategoriích. V první kategorii budou soutěžit studenti nižšího gymnázia a v druhé kategorii studenti vyššího gymnázia a pedagogické školy. Práce budou posuzovány týmem pedagogů českého jazyka a literatury a literární „klání“ bude završeno na letošní desáté Literární kavárně společným čtení nejpůsobivějších výtvorů.
Tvořit znamená růst sám v sobě.
Proto ať jsou pro Vás chvíle strávené tvorbou chvílemi naplňujícími.
Kolektiv pedagogů českého jazyka a literatury
Program Filmového klubu v prvním pololetí školního roku 2009/2010
Vždy v 15:00 v multimediální učebně GJB (třída 3.B), cyklus „divadlo ve FK“ bude vzhledem k délce promítání začínat již 14:30
Program:
cyklus „divadlo ve FK“
23. 9. Sluha dvou pánů (Národní divadlo Praha)
7. 10. Vyšetřování ztráty třídní knihy (Divadlo Járy Cimrmana)
4. 11. Hrdý Budžes (Divadlo Příbram)
cyklus česká literatura ve filmu
25. 11. Želary (r. Ondřej Trojan)
2. 12. Obsluhoval jsem anglického krále (r. Jiří Menzel)
cyklus „život kolem nás“
6. 1. Život jako smrtelná choroba přenášená pohlavní cestou (r. Krzysztof Zanussi)
27. 1. Můj život v růžovém (r. Alain Berliner)
Cesta je cíl... aneb novinky ve výuce ve školním roce 2009 - 2010
Cesta je cíl... je název školního vzdělávacího programu pro vyšší stupeň gymnázia na naší škole, který v časech prázdnin schválila Školská rada GJB a SPgŠ. Podle tohoto dokumentu nás tento školní rok čekají tyto změny:
1. Zvýšená hodinová dotace v českém jazyce v prvním ročníku vzdělávacího oboru Tělesná kultura, která napomůže studentům zvládat úskalí české gramatiky a pravopisu
2. Jedna hodina českého jazyka týdně bude probíhat v půlených třídách. Bude určena především k výuce slohu, komunikačním cvičením, mluvnickým a pravopisným cvičením, anebo třeba i ke "čtenářským hodinám"
3. V prvním ročníku vzdělávacího oboru Cizí jazyky se bude učit nový předmět s názvem Úvod do studia jazyka, který nabídne studentům hlubší vhled do tajů lingvistiky, naučí je používat mezinárodní jazykovědnou terminologii, provede je jazyky světa, seznámí je s klasickými jazyky, výrazy, příslovími a konečně přiblíží právní zakotvení jazyka v Evropské unii a vybraných státech
4. Ve školním vzdělávacím programu Cesta je cíl... byly vytvořeny osnovy předmětu Rétorika. Výuka Rétoriky byla nově zavedena na naší škole ve školním roce 2008/2009. Vyučuje se ve čtvrtém ročníku oboru Živé jazyky, a to v půlených třídách, v učebnách vybavených dataprojektory
5. Pro vážné zájemce o jazykovědu, literaturu a český jazyk byl vytvořen povinně volitelný Seminář z českého jazyka a literatury, který bude nabízen studentům třetích a čtvrtých ročníků. Pokud bude realizována státní maturita, bude tento maturitní seminář přípravou ke zkoušce z českého jazyka vyšší úrovně
Věřím, že změny ve výuce předmětů naší komise budou pro studenty přínosem a obohacením.
Mgr. Michael Tesař, předseda PK
školní rok 2008 - 2009
Květen 2009: Slovácké divadlo - výlet za kulturou
"26. května se studenti 1.A, 1.B a Kvinty sešli jako velká hromada na přerovském nádraží. Slavnostně oblečení, dívky v šatech, sukních, halenkách či topech a chlapci v kalhotách a košilích. Cílem naší cesty bylo Uherské Hradiště, kde jsme navštívili uznávané Slovácké divadlo.
Na cestu jsme se vydali pod vedením paní profesorky Chovančíkové, Čechákové a pana profesora Tesaře, a to všichni společně. Cesta vlakem proběhla bez sebemenších komplikací, i přestože jsme se museli v našem hojném počtu nasoukat do poloprázdných kupéček. Asi po třiceti minutách cesty a štěbetání jsme dorazili na místo. Vlastně ne tak úplně, vlak nás dovezl pouze do Starého Města u Uherského Hradiště, odkud nás pak autobusy dovezly na cílové místa - Uherského Hradiště. Nálada byla výborná, teď jen zbývalo dostat se napříč historickým jádrem města k divadlu.
My dívky jsme sice trošku zápasily s podpatky na kostkami dlážděných ulicích, ale nakonec jsme bez úrazu a zaváhání dorazili k divadlu. Dali jsme si malou pauzu na nákup jídla, pití nebo zmrzky a poté už konečně hurá na představení!
Zavedli nás na již předem zajištěná místa na balkóně a my jsme plni očekávání čekali na začátek představení. Divadelní hra s názvem 1 + 1 = 6 (Jedna a dvě je šest) proslulého komediografa Raye Cooneyho mohla začít. Veselá komedie se zapleteným dějem celý sál pobavila a my za to herce odměnili bujarým potleskem. Náš celodenní výlet se pomalu chýlil ke konci a my se vydali na cestu zpátky. Zatímco jsme čekali na autobusy, které nás měly odvézt na nádraží ve Starém Městě, tak jsem si volnou chvíli zpříjemnili vyměňováním si zážitků ze hry. Autobusy přijely a my rozděleni na dvě várky dorazili na nádraží, odkud cestou vlakem přímo do Přerova. Nohy sice bolely jak čert, ale příjemný pocit z hezky stráveného dne vše přebil.
Byl to výborný kulturní zážitek a já doufám, že jich společně ještě hodně zažijeme."
(Andrea Pěchová, 1.A)
Květen 2009: Divadlo Fórum
5. května 2009 Dílna divadla fórum v Brně (představení Hnízdo) - třída 2AP
12. května 2009 Dílna divadla fórum v Brně (představení Hnízdo a Bylo nás čtyři) - 1.D
Divadlo fórum je specifickou formou interaktivního divadla, ve které diváci nejprve zhlédnou ucelený příběh s vyhroceným konfliktem protagonisty a jeho okolí a následně za pomoci řady technik mohou zasahovat do děje a ovlivňovat jej, například tím, že vstoupí do jedné z postav a změní její jednání.
Naši studenti mohli zhlédnout skutečně netradiční typ divadla. Již z reflexí po samotném skončení akce byli studenti nadšeni možností vstupovat do děje příběhu a svobodně vyjadřovat osobní názory a postoje. Pro pedagoga bylo cenné i to, že v roli „pozorovatele“ mohl být svědkem jednotlivých vstupů našich studentů. To, co studenti znají z pouhé teorie, si mohli vyzkoušet i v praxi. Rovněž jsme mohli zhodnotit práci studentů 2. ročníku Ateliéru Divadlo a výchova DIFA JAMU v Brně, kteří čtyři měsíce připravovali tento projekt.
Naši studenti byli rozděleni na dvě skupiny. První se zúčastnila představení „Bylo nás čtyři", které poukazovalo na to, jak tenký led může být mezi přátelstvím, láskou a nenávistí. A co všechno může způsobit špatná komunikace a manipulace vnějšího okolí. Druhá skupina zhlédla představení „Hnízdo", které se zaměřilo na schopnost obhájit si své životní postoje. Rozhodnout se navzdory nátlaku, „dobrým radám" a jít vlastní vysněnou cestou.
Hlavním tématem obou dílen byla problematika komunikace v mezilidských vztazích. V současné době je to velmi aktuální a varující záležitost. Tento fakt potvrdili i naši studenti během diskuzí v divadle.
Duben 2009: Úspěch v krajském kole Olympiády v českém jazyce
Dne 27. dubna v Domě dětí a mládeže v Olomouci se konalo krajské kolo Olympiády v českém jazyce. Soutěžilo se ve dvou kategoriích: v kategorii základních škol a nižších stupňů gymnázií a v kategorii středních škol. Žák sexty naší školy Radoslav Šonský v kategorii středních škol zvítězil a postoupil do celostátního kola, které se bude konat jako týdenní soustředění v červnu tohoto roku. Žákyně naší školy Zuzana Orálková obsadila 6.-8. místo a v kategorii základních škol obsadila Věra Starečková krásné 11. místo. Všem našim soutěžícím děkujeme za vzornou reprezentaci naší školy a Radkovi budeme držet pěsti v celostátním kole.
Duben 2009: Denní centrum pro handikapované
V měsíci dubnu žáci dramatické výchovy předváděli dramatická vstoupení v Denním centru pro handikapované v Přerově. Zároveň v roli učitelů dramatické výchovy učili vyrábět loutky a hrát s nimi. Akce vzbudila zaslouženou pozornost. Viz fotografie
Duben 2009: O loutkách a s loutkami
Luděk Richter je loutkář tělem i duší. O loutkách umí poutavě vyprávět, loutkou se sám kdykoli stává a vy jen žasnete, jak toto gesto či tento úklon hlavy přesně napodobí javajku. Luděk je neúnavný, podněcuje neustále naši fantazii a pozornost. Kdykoli umdlévá, chopí se sám loutek a sehraje krátkou pohádku, bajku či horor. Své poklady – loutky loví ze starého oprýskaného kufru „made in Kazeto Přerov“!! Obrácená kvedlačka představuje třeba mrtvého sobeckého kohoutka a ty nádherné totemové loutky, kterými lze „táhnout“ jako šachovými figurkami! Nestačíme se divit, jakou energii potřebuje loutkoherec pro „pouhé“ loutkové divadélko.
Po malé přednášce o druzích loutek jsme si vybírali lidovou písničku pro naše budoucí představeníčka. Musí se tam hodně dít, aby naše vyrobené loutky měly co hrát. Nakonec zvítězila křehká a něžná „Mám šáteček, mám“, emancipační „Eště som sa neoženil“, mládenec hledal „Takovou panenku“, zvířectvo zaplnilo „Když jsem já sloužil“ a „Komáři se ženili“. V naší improvizované dílničce se kreslilo, řezalo, stříhalo, sešívalo, lepilo …Vytvářeli jsme plošné loutky s pohyblivými klouby. Na zkoušení nám už mnoho času nezbylo. Oběd jsme ošidili a kručení v břiše zahnali čajíčky a sladkostmi. Stará moudrost praví „hladový herec – dobrý herec“! Na naše závěrečná představeníčka přišlo velmi různorodé minipublikum. Poněkud nedokonalé drobničky však byly sehrány celým tělem, srdcem a celou duší! Nakonec se všichni náramně bavili!
Závěr patřil opět mistrovi. Luděk sehrál tři staré české poučné pohádky.
Byl to tvořivý seminář!! Nakoukli jsme aspoň trochu pod pokličku loutkového divadla, pochopili tajemství mizanscény, vztahů v prostoru, temporytmu… Uvědomili jsme si, jak důležité je zkoušet, zkoušet, zkoušet!!! (Mgr. Věra Mikulcová) viz fotografie
Březen 2009: Literární kavárna, 9. ročník
Dne 18. března se v tělocvičně pedagogické školy konal 9. ročník Literární kavárny. Přinášíme text hlavní organizátorky akce Mgr. Věry Mikulcové a několik fotografií:
Už podeváté…
„Říkal jste Kavárna, nebo Kovárna? A kde jsou koně?“
Těmito slovy z knížky Vítězslava Nezvala Anička Skřítek a Slaměný Hubert začínala už devětkrát naše Literární kavárna. Koně tu nemáme, zato proměníme malou tělocvičnu k nepoznání. Objeví se tu všechny kulaté židličky od klavírů coby kavárenské stolečky, mezi ně rozházíme polštáře, deky, bedničky, rozvěsíme obrázky a „kavárenské tapety“… A především zatmíme všechna okna. Nebezpečné svíčky nahradily letos baterky všeho druhy, všech velikostí a reflektory. Hitem byly tzv.“knižní baterky“, které snad byly vymyšleny právě pro naše stolečky. V malé improvizované kuchyňce se vařily čaje a kávičky, odsud se přinášely na stolečky tácky s drobnými pamlsky. Živá hudba uvolnila atmosféru a postupně se studenti a kantoři odvažovali vystupovat. Ve velkém hrnci si přinesla skupinka studentek kuchyňské předměty k „jatkózní, masakristické tragédii končící totálním mrtvoláriem“. Kdo by nepoznal slavný příběh Hamleta? Tentokrát však ve verzi Ivana Vyskočila. Za škraboškami se skrývají postavy komedie dell´arte – vyžilý Pantalon, ukecaný Dottore, frivolní Colombína, suverénní Harlekýn, vychytralý sluha „Zanni. Ve Veroně přesvědčuje zdejší páter anglické turisty, že není nad veronský sýr a salám, zatímco oni nesmyslně hledají stopy romantického příběhu Romea a Julie. Kromě těchto divadelních drobniček se tu četlo, recitovalo, vzpomínalo, představovaly se vlastní texty.
Příští rok nás čeká desátá, jubilejní kavárna. Už teď zveme všechny příznivce mluveného slova, živé hudby, čajíčků a vůně kávy. Přijďte se zastavit, potěšit na naše poetické odpoledne.
nahoru
