Předmětové komise » Český jazyk a literatura a Dramatická výchova » Aktuality

Aktuality

Úspěch v soutěži v uměleckém přednesu

17. ročník výběrové soutěže v uměleckém přednesu žáků základních a středních škol

Dne 30. 11. 2011 se žákyně Kristýna Janoušková zúčastnila 17. ročníku výběrové soutěže v uměleckém přednesu žáků základních a středních škol, který proběhl ve Václavkově sále Vlastivědného muzea v Olomouci. Celý den jsme měli možnost zhlédnout řadu velmi kvalitních recitací, o vyplnění přestávek se postaral soubor Sedmikrásky z Velkého Týnce a Baletní studio při Moravském divadle v Olomouci.

Soutěžilo se ve třech kategoriích, v každé bylo zastoupeno přibližně 15 soutěžících. Se svým přednesem úvodní pasáže z pohádky „Slavík a růže“ od Oscara Wilda vybojovala Kristýna krásné druhé místo ve II. kategorii. (12 – 14 let)

Velký dík patří Mgr. Věře Mikulcové, která Kristýnu na toto vystoupení připravovala.

Mgr.Tereza Janoušková

Maturitní generálka z českého jazyka

Maturitní generálka z českého jazyka je určena pro žáky maturitního ročníku. Skládá se z písemné práce (slohovky) a didaktického testu. Realizace MG: listopad 2011.

Maturitní generálku organizuje škola, konkrétně předmětová komise českého jazyka a dramatické výchovy. Na rozdíl od nabídek komerčních vzdělávacích společností je pro žáky zdarma.

Kroužek k úspěchu u státní maturity

Komise ČJ a DV zahájila Kroužek přípravy na didaktický test z českého jazyka. Je určen pro žáky maturitního ročníku. Probíhá v těchto termínech:

úterý: 14:45 - 15:30

středa: 14:30 - 16:00

Součástí kroužku bude také příprava na vyšší úroveň zkoušky z českého jazyka, doplňující povinné učivo hodin češtiny.

Úspěch našeho školního časopisu - stříbro pro Litero

Náš časopis Litero se nedávno zapojil do soutěže o Nejlepší školní časopis Olomouckého kraje, kde v kategorii „středoškolské časopisy“ obsadil krásné druhé místo.

Předání diplomů se odehrálo v prostějovském Informačním centru pro mládež dne 25. října 2011 a bylo spojeno s workshopem „Jak psát školní časopis“. Účastníci se dozvěděli praktické rady, jak zlepšit obsahovou i formální stránku svých listů. Pořadatelé měli pro žáky připraveno několik praktických úkolů, na nichž pracovali v promíchaných skupinkách tak, aby se navzájem poznali členové jednotlivých redakcí.

Žáci měli možnost seznámit se i s časopisy svých kolegů z jiných škol, což bylo velmi inspirativní. Na závěr proběhla exkurze do místní reklamní firmy, která se zabývá tiskem reklamních výrobků i malonákladových časopisů a brožur.

Všem redaktorům i nepravidelným přispívatelům časopisu Litero blahopřejeme a přejeme, aby je tento velký úspěch motivoval k další tvorbě.

Mgr. Eva Fojtová

Exkurze do studia České televize v Ostravě

Dne 24.10.2011 se žáci septimy zúčastnili exkurze do České televize v Ostravě. Tato akce proběhla v rámci výuky multimediální výchovy. Studio České televize nabízí tyto exkurze a pro žáky to byla velmi poučná a snad i zajímavá akce.

Během exkurze měli žáci možnost podívat se do zákulisí natáčení zpravodajských i zábavných pořadů a alespoň malinko „ochutnat“ z práce kameramana. Seznámili se například s tím, jak probíhá tzv. klíčování, kdy se na zelené pozadí promítne počítačem vytvořené libovolné prostředí. Prošli režijním blokem a střižnou, kde byli zasvěceni do procesu vzniku dokumentárního filmu přítomnou režisérkou a střihačem. Po celou dobu žáky provázela tisková mluvčí České televize Ostrava.

Mgr. Lenka Vařeková

Beseda s redaktorem MF Dnes

Dne 18. října 2011 se na naší škole uskutečnila beseda s Romanem Helclem, redaktorem Mladé fronty Dnes.

Studenti druhých ročníků Střední pedagogické školy tak měli možnost oživit si výuku publicistického stylu setkáním se skutečným novinářem, navíc bývalým studentem naší školy.

Roman Helcl nejprve krátce představil svůj list, popsal běžný den českého novináře, způsob, jakým novináři zpracovávají různé kauzy, jak shánějí zprávy, krátce pohovořil i o svých vysokoškolských studiích na katedře žurnalistiky v Olomouci. Na příkladu nedávné tragédie v Olomouci, kde se nedaleko redakce MF Dnes zřítila část zdi a zabila procházející ženu, studentům přiblížil nutnost reagovat okamžitě na nejnovější zprávy. Popsal způsob týmové práce celé redakce, spolupráci regionální a pražské redakce.

V druhé části měli žáci možnost pokládat své dotazy. Kromě studentů druhého ročníku byli přítomni i členové redakce školního časopisu Litero, a tak se rozběhla živá diskuze zahrnující i velmi praktické otázky. Studenty zajímaly nejrůznější věci: podoba přijímacích zkoušek na žurnalistiku, rozdíly mezi seriózní a bulvární žurnalistikou, v neposlední řadě došlo i na novinářskou etiku a nebezpečnost novinářského povolání. Pan Helcl připustil, že se již několikrát setkal s vyhrožováním. Naštěstí se zatím vždy jednalo o pouhé výhrůžky, takže se můžeme někdy v buducnosti těšit na další zajímavou přednášku o tomto nevšedním povolání.

Mgr. Eva Fojtová

Zkrocené živly

Druhým rokem běží na naší škole projekt Tvořivé dílny. Učitelky mateřských škol Olomouckého kraje se pokoušejí hravou formou zvládnout živly, tedy oheň, vodu, vzduch a zemi. Po dva dny intenzivně pracují na poli hudebním, výtvarném a dramatickém.

Každé setkání je motivováno nějakým textem, příběhem. K němu se pak více méně volně vztahují všechny činnosti. Například „Oheň“ je inspirován bájí o Prométheovi, „Voda“ textem Daisy Mrázkové o pramínku, „Vzduch“ nonsensovou poezií Christiana Morgensterna a „Země“ textem Franty Skály o Cílkovi.

Snahou lektorů dramatické výchovy je dotknout se, seznámit účastníky s různorodostí přístupů. Text rozebíráme, hledáme nosné motivy. Uvědomujeme si pravé významy slov, pracujeme s asociacemi, hledáme zajímavé, neotřelé zvuky kolem nás. Setkáme se také se starými básnickými formami - limeriky i akrostichy. Hrajeme si se slovy, s jejich významy, vymýšlíme výtvarnou podobu textů á la kaligramy. Učitelky vytvářejí živé obrazy, vyzkouší si stínové divadlo, hrají si s předměty, stávají se autory a vzápětí interprety svých textů, vytvářejí jednoduché masky, k nim svá „ohňová jména“ a vymýšlejí pak rituál např. s bambusovými holemi. To vše ve skvělé partě nadšených lidí.

Všechny tyto činnosti jsou nejen zábavné, ale učí spolupracovat, orientovat se v prostoru, vnímat okolí, mít „oči uši otevřené“, neboť náměty ke hře s dětmi a pro děti jsou všude kolem nás. Učitelky dostanou inspiraci, jak tvořivě a s fantazií pracovat s literaturou.

Každé setkání je zakončeno třemi malými divadelními drobničkami. Projeví se zde nejen „umění herecké“, ale i „umění divácké“. Jsme si opravdu vzájemně „přejícími diváky“. Je to krásná tečka za náročnými dvěma dny.

Mgr. Věra Mikulcová

Studenti čtou a píší noviny

Naše škola je zapojena do projektu Studenti čtou a píší noviny. Žáci píší příspěvky na zadané téma, nejlepší z nich jsou uveřejněny v novinách (MF Dnes). První téma podzimního kola projektu byl ve znamení národnostních konfliktů a multikulturalismu. Příspěvek naší studentky Anety Lužové byl otištěn. S dovolením autorky jej zveřejňujeme na školním webu:

Multikulturalismus & interkultura

Poslední dobou je slovo multikulturní jakýmsi módním hitem. Většina v evropských zemí se prohlašuje za multikulturní, včetně České republiky. Anebo se k tomuto trendu snaží přiblížit. Otázkou zůstává, jestli je to správná cesta.

Hlavní myšlenkou multikulturalismu je, že jednotlivé menšiny (kultury) netušeně žijí vedle sebe, nikterak si nepřekáží ani se neproklínají, ani se neprolínají. Ale to tak trochu škoda? Nejenže se ukazuje, že tato myšlenka tak úplně nefunguje, ale také přicházíme o velkou možnost posunout naši kulturu někam dál.

Zamysleme se, zda by nebylo lepší, kdyby se všechny kultury spojily v jednu interkulturu. Myslím si, že bychom se vzájemně obohatili ve všech rovinách. Od mnohých kultur se máme co učit. O soudržnosti rodiny, o úctě ke stáří, o hodnotě vzdělání.

Kdyby se kultury navzájem prolínaly, lépe by se poznaly. A možná, že by se i navzájem více respektovaly, společnost by byla více tolerantní. Vždyť většina konfliktů vzniká právě z neznalosti a následného strachu.

Nelíbí se mi, že o většině menšin, žijících v ČR, nic nevíme, anebo velmi málo. Menšiny tvoří uzavřená ghetta, která se potom mohou stát problémem, protože nepřijmou a ani nepochopí naši kulturu.

Podle mého názoru řešením problému není nezájem, který jsme tak vznešeně nazvali multikulturalismus, ale komunikace, spolupráce při řešení problémů, a hlavně zájem o jinou kulturu než tu naši. Vždyť kolik toho třeba víme o Vietnamcích?

Na druhou stranu, chápu, že se někteří lidé myšlenky interkultury bojí. (Vždyť kdybychom přijali tolik kultur za své, museli bychom slavit tolik svátků, že by nezbyl čas na žádnou práci…)

Tématem druhého kola projektu byla škola. Příspěvky dvou žáků naší školy upoutaly redaktory natolik, že byly vytištěny:

Škola: inspirace, nebo instituce?

Kateřina Jiskrová, 2.A

Sedím zdeptaně v křesle a tupě zírám na hromadu neprobádaných učebnic před sebou. V duchu proklínám všechny osoby s titulem Mgr. Proč toho po nás chtějí tolik? Na co mi v životě bude znalost kultury dominiu? A pak, někde mezi druhým šálkem kávy a pátou iracionální rovnicí, mě napadne téměř světoborná myšlenka. Myšlenka u adolescentů tak vzácná a nečekaná, že mi skoro vyrazí dech. Co když to s námi myslí dobře? Co když nám chtějí nechat všechny dveře otevřené, dokud si sami neujasníme, které znalosti se nám v budoucnu budou hodit? Otázkou ovšem zůstává: Je to správně? Neměli by učitelé polevit u žáku, u kterých je zjevné, že k jejich předmětu nemají žádný vztah?

Myslím si, že každému by mělo být umožněno jít si za tím, v čem vyniká a co ho baví. Chce-li být někdo třeba doktorem, ať se zaměří na přírodovědné předměty a naopak o fous upustí od humanitních věd. Každý učitel by ho měl podpořit a utužovat jeho znalosti v daných předmětech. Řekla bych, že intuice a schopnost se vcítit je pro učitele klíčovou vlastností. S potěšením musím konstatovat, že většina učitelů na mé škola tuto krásnou vlastnost má.

Co když ale student neví, jaké předměty mu v budoucnu budou ku prospěchu? Nebo co když náš budoucí doktor chce mít i dobré znalosti v oblasti společenských věd? Stojím si za názorem, že právě kvůli těmto aspektům by každý učitel měl chtít vytvořit z každého studenta odborníka na daný předmět, nikdy nepolevovat a vytvořit alespoň částečně ,,modelovou třídu“. Naopak žáci my si toho měli cenit i za tak krutou cenu, jako je více hodin v knížkách a – Bože chraň – méně hodin na facebooku. Protože popravdě řečeno, kdo z nás na 100 % ví, co z něho jednou bude?

Konzervativní vzdělávání – cesta k nevědomosti

Jan Fitz

Rohlíky zdražují, světové oceány se rozšiřují a Číňané letí na Měsíc. Svět se prostě mění a my s ním. Avšak v učebních metodách a pomůckách změny nenastávají. Stále se píše křídou, používají se pomůcky ještě z dob komunismu a kazetové přehrávače vybuchují uprostřed výuky. Není něco špatně? Já myslím, že je!

Vědecký pokrok, objevy nových materiálů a všeobecné větší poznání lidských možností posouvají civilizaci kupředu. Podle mého názoru už dnes není potřeba využívat staré dřevěné tabule, na které se po nedůsledném umytí nemůže zbytek hodiny psát. Můžeme přece používat tabule na fix nebo zápisy psané za pomoci počítače. Myslím si, že by i některé studenty začala škola, třeba i kvůli modernizaci učeben a výukových metod více bavit. Proč to tedy nezkusit? Já vím, všechno stojí peníze a chce to čas. Ale malý pokrok by měla udělal každá škola, ať už je mateřská nebo vysoká. Chce to pouze snahu sehnat finance a umět je použít. Třeba ze státních dotací nebo od sponzorů.

Konzervativní způsob vžedálávání za pomocí dřevěného ukazovátka už není v módě. Už jenom styk s vymoženostmi dnešní doby dá každému hodně zkušeností. Počítač už nemusí být ve stáří nepřítelem, jako je tomu u našich babiček, ale všestranným pomocníkem. Tady ale také platí přísloví „Dobrý pomocník, špatný pán“! Možnost ovládnutí světa roboty je sice možná, ale málo pravděpodobná.

Třeba se změn a pochopení ze strany škol dočkáme brzo a dáme možnost nastávajícím generacím používat vyspělé technologie a ubránit se konzervativnímu způsobu vzdělávání.

Projekt Živly

I ve školním roce 2011/2012 probíhá projekt Živly. Živly jsou společným projektem uměleckých výchov a jeho cílem jsou organizace uměleckých představení v mateřských a na základních školách.

Fotografie níže

Soustředění specializace dramatické výchovy ve Šternberku aneb NENÍ ČAS

„ Mám málo času! Nemám na tebe čas!! Nic nestihám!!!“ Přesně tyhle fráze používáme denně snad všichni. Právě na téma ČAS bylo naše soustředění zaměřené. Snažili jsme se přijít na kloub těmto frázím. Jsou to jenom výmluvy, nebo fakta? Těžko říct. Každý má totiž tolik času, kolik si ho zařídí.

Trávení společných nocí v jednom krásném opuštěném bytě po malířské generaci Zlámalů přímo na hradě nám dodávalo dostatečný adrenalin k tomu, abychom přežili i šílenou bouřku, která nás postihla hned první večer. Naštěstí za námi přišel milý, zábavný a inteligentní člověk - pan Pavel Svoboda, který se věnuje poetoterapii a vyučuje ji v Olomouci na Pedagogické fakultě. Hned na začátku svého semináře nás nadchl dynamickou zvukomalebnou recitací předlouhé básnické litanie, ve které přecházel z češtiny do maďarštiny, finštiny, popřípadě „dětštiny“. Také my se rázem oSVOBODili od strnulosti a začali tvořit, vymýšlet, interpretovat, hledat v naší blízkosti improvizované „hudební nástroje“. Ne nadarmo říkali staří latiníci „nomen omen“, což znamená, že jméno vypovídá o vlastnostech dotyčného.

Smyslem soustředění bylo vzájemné poznání se, navázání spolupráce, objevení svých možností, vyzkoušení si náročnější, soustředěnější práce v nových podmínkách a s novými lidmi. Témata naší třídenní práce se vztahovala ke Šternberku. Pracovali jsme s pověstmi města, dozvěděli se o vzácné Šternberské madoně, unikátním Augustiniánském klášteře, pátrali jsme po dvou smírčích křížích a vymýšleli strastiplné příběhy, projeli se naší fiktivní automobilovou dráhou Ecce homo. Hlavním a jednotícím „leitmotivem“ celého kurzu byl ČAS v jeho proměnách.

Úterý bylo pro nás lyceáře dost důležité. Měli jsme totiž za úkol připravit si pro naše „mateřinky“ ve dvojicích metodické výstupy, které měly odkrýt některé z tajemství Šternberku. Každá lekce byla něčím výjimečná. Dostali jsme se prostřednictvím námi vyrobených loutek do pravdivých příběhů smírčích křížů, vyrazili jsme na trať slavného závodu do vrchu Ecce Homo, živými obrazy jsme ztvárnili pověsti hradu Šternberk a hledali kámen mudrců v okolních lesích. Musíme uznat, že to byl velmi zajímavý, práce plný a zábavný den. Všichni byli unavení, ale tím to ještě neskončilo. Nastal večer. Museli jsme sebrat odvahu a poslepu se vydat na noční hru, která byla zaměřena právě na smírčí kříže. V temnotě šternberského lesa měly holky zachránit své dvě unesené spolužačky, které byly obviněny z trestného činu. Plněním úkolů a statečností se nakonec dopravily až před soud, kde na ně čekala nejtěžší zkouška. Dokážou držet pohromadě? Holky nezklamaly a úspěšně své kamarádky ze spárů dobra a zla s pomocí pravdy zachránily. Po návratu na hrad následovala bouřlivá reflexe. Seděli jsme venku na nádvoří, nad námi se vypínaly obrysy hradu a z nedalekého kostela zněly varhany! Dýchl na nás silně genius loci Šternberka.

Třetí den nás čekalo brzké stávání, nepříjemné balení a společné uklízení bytu. Když vše bylo hotové, čekal nás na náměstí pan Zlámal. Vyprávěl nám o svém rodném městě, zavzpomínal na svého tatínka, také malíře, jehož obrovský obraz krásné Židovky nás celou dobu trochu strašil, a provedl nás po svých oblíbených místech. Do místního kostela nás zavedl mladý pan kaplan. Viděli jsme zdařilou kopii křehké Šternberské madony, měli chuť vlézt do nově objevené krypty. Jako bonus si některé z nás mohly vyzkoušet zahrát na varhany. Jejich plný zvuk, který zaplnil prostor nově zrekonstruovaného kostela, byl úžasnou tečnou za naším Šternberkem.

A co nám šternberské soustředění dalo? Nové kamarády, zkušenosti, odvahu, a hlavně potřebu využít svůj drahocenný čas jak nejlíp to půjde.

Žáci 3.C a 3.D specializace DV

Školní kolo Pedagogické poemy

Školní kolo pedagogické poemy se konala dne 5. října 2011. Komisi hodnotitelů tvořily Mgr. Kybová, Mgr. Mikulcová a Mgr. Novotná. Vítězové kategorií se zúčastní celonárodní přehlídky Pedagogické poemy, která se uskuteční ve dnech 7. – 10. listopadu 2011 v Nové Pace

Umělecký přednes:

1/ Kateřina Skýpalová – 2.AP (Květa Legátová: Káča) – kategorie Senioři

2/ Kristýna Maňásková – 1.BP (A. Tvardovskij: Liška a bobr) – kategorie Senioři

3. – 5.místo (bez rozlišení):

Tereza Nesvadbová – 1.BP (Irena Dousková: Hrdý Budžes)

Klára Konečná – 1.D (A. A. Milne: Schovávaná)

Lenka Bouchalová – 2.AP (Jiří Sýkora: Liška a myška)

Improvizované vyprávění:

1/ Radek Pavlík – 2.AP (Slepec) – kategorie Senioři

2/ Kristýna Maňásková – 1.BP (Brusle)

3. -5.místo (bez rozlišení):

Lucie Kuchariková – 1.BP (Rozbitý budík)