Návštěvy výstav, uměnovědné zájezdy
SOUČASNÉ VÝTVARNÉ UMĚNÍ, duben 2010
V dubnu 2010 jsme se vydali do Prahy za třemi výstavami.
První jsme navštívili v Jízdárně Pražského hradu a byla věnována Jiřímu Georgu Dokoupilovi. Získali jsme na ní základní povědomí o postmoderně v Německu a Itálii 80. - 90. let. Malíř uctívá klasiky a současně jejich dědictví podkopává technologickými prostředky, a ty jsou ve vztahu k tzv. vysokému umění téměř až dětsky nezbedné. Obrazy nevznikají pomocí štětců, nápady nemají hranic. Nejsilnějším zážitkem bylo zhlédnutí obrazů, které byly namalovány na bílém nebo žlutém pozadí sazemi od svíčky s tematikou leopardů, ženských aktů i obyčejných věcí,… dále plátna vytvářená dlouhými pásy filmového materiálu, jež z dálky působí jako monumentální abstrakce, ale při bližším pohledu zjistíme, že jsou jejich základem malá políčka z filmů, jako je např. Andaluský pes od L. Buňuela. Roztomilou kreativitu v sobě nesou plátna malovaná barevnými mýdlovými bublinami pokrývající v několika vrstvách velké formáty.
V průběhu návštěvy výstavy Zdeňka Sýkory v Městské knihovně jsme si uvědomili, že lze o obrazu, jeho námětu či kompozici přemýšlet jinak než spontánně - za pomoci matematických výpočtů a počítače. Záznam z animačního programu si můžete prohlédnout v naší fotogalerii.
Nově instalovaná stálá expozice současného českého umění v Galerii U Zlatého prstenu s názvem „Po sametu“ nám na „malém prostoru“ (čtyři podlaží) nabídla formálně velmi bohatou kolekci zcela současného výtvarného umění. Viděli jsme díla 65 generačně vzdálených umělců a po zhlédnutí jejich děl si vytvořili konkrétnější představu o nejrůznějších výtvarných přístupech k reakci na realitu.
V naší závěrečné reflexi výstav padala slova jako originalita, hravost a inspirativnost.
Už se těšíme na další bonbónky z umění, které nám nabídnou nejen galerie v Praze.
DO PRAHY NA ENTROPU, BASELITZE A MODERNÍ STŘEDOEVROPSKÉ UMĚNÍ, 11. 11. 2009
ENTROPA – DOX Centrum současného umění, Praha – Holešovice
David Černý je český umělec, který je znám především jako tvůrce různých kontroverzních a provokativních plastik. Pod jeho vedením vznikala instalace, která měla v bruselské budově Rady EU reprezentovat Českou republiku po dobu jejího předsednictví od ledna do června 2009. V instalaci vysoké 16 metrů v podobě skládačky je každý stát Evropské unie reprezentován určitým stereotypem, který podle Černého o něm mají zažitý ostatní obyvatelé Evropy.
Česko má podobu zlatem lemovaného displeje s výroky Václava Klause. Na projektu podle Černého údajně spolupracovalo celkem 27 výtvarníků (jejichž existenci nakonec autor sám vyvrátil, ve skutečnosti se na plastice podíleli jeho tři asistenti Tomáš Pospiszyl, Viktor Frešo a Krištof Kintera). Proti zpodobnění Bulharska protestovalo tamější ministerstvo zahraničí.
Cit. Groteskní nadsázka a mystifikace patří ke znakům české kultury a vytváření falešných identit je jednou ze strategií současného umění. (David Černý)
FINÁLE 2009 - CENA JINDŘICHA CHALUPECKÉHO, DOX - Centrum současného umění, VYHLÁŠENÍ 12. 11. 2009
Soutěž "kopíruje" mezinárodní popularitu konceptuálního umění, ani jeden z umělců se nevěnuje žádnému z tradičních výtvarných žánrů, jako je malba nebo socha, všichni dávají přednost konceptu. Kresba, fotografie či video je vedlejší produkt, způsobem vyjádření myšlenky, která je podstatou vystavené práce.
GEORG BASELITZ, GALERIE RUDOLFINUM
Galerie Rudolfinum nám přinesla inspirativní pohled na dílo jednoho z nejvýznamnějších německých malířů, Georga Baselitze (nar. 1938). Výstava Georg Baselitz / 1960-2008 představuje široký průřez Baselitzovou malířskou tvorbou, zachycuje všechny její fáze a přibližuje malířův osobitý styl, který přes všechny experimenty zůstává vždy věrný předmětnému vyobrazení reality. Nic na tom nemění ani fakt, že od roku 1969 staví motiv - figuru, předmět na hlavu. Metoda převráceného zobrazení byla nejdůslednějším krokem Baselitzovy tvorby. Touto metodou znejisťuje naše vidění, znejisťuje také ideu perspektivně budovaného obrazového prostoru.
SOVOVY MLÝNY, PRAHA-KAMPA
V Sovových mlýnech byl vybudován stánek pro unikátní sbírku moderního umění, zejména pak českého malíře Františka Kupky. Sbírku shromáždila v USA česká sběratelka paní Meda Mládková s manželem a věnovala ji jako dar České republice. V r. 2000 byla zahájena rekonstrukce objektu Sovových mlýnů pro tuto sbírku. V místech Sovových mlýnů stával snad vůbec první pražský mlýn.
UMĚNOVĚDNÝ ZÁJEZD DO PAŘÍŽE, 17. – 23. 6. 2009
„Kdo měl to štěstí žít jako mladý v Paříži, potom ať půjde kamkoli, zůstane Paříž s ním. Protože Paříž, to je pohyblivý svátek.“ Těmito slovy vzpomíná na Paříž slavný americký spisovatel Ernest Hemingway v knize Pohyblivý svátek.
Také my jsme měli to štěstí, že jsme Paříž navštívili. Zažili jsme onen „svátek“ nejen v muzeích, ale i na ulicích mezi lidmi a památkami. Začali jsme v historickém centru města - na ostrově La Cité na Seině. S údivem jsme stáli před katedrálou Notre-Dame a žasli nad touto gotickou nádherou. V kapli Sainte-Chapelle nás čekal malý zázrak. Jemné kamenné krajkoví ve vysokých oknech na nás zapůsobilo díky nádherné hře světla, které se dovnitř dralo zvenčí. V Louvru nás přivítala Niké Samotrácká a na jejích křídlech jsme doslova prolétli kolem slavné Mony Lisy, obrazů renesančních a barokních mistrů, zastavili se u monumentálních památek starého Egypta a Mezopotámie a poté zase běželi dál, abychom v krátké době viděli co nejvíce. Střídali jsme muzea s památkami. Viděli jsme impresionisty, dívali se na Eiffelovku nejen z podhledu, ale užili jsme si také pohled dolů z výšky 300 metrů. Procházeli jsme kolem Invalidovny, kde je pohřben Napoleon, šplhali k bělostné bazilice Sacré-Coeur, kroužili jsme po slavném náměstí malířů na Montmartru. Vyjeli jsme do Versailles a prošli si zahrady. Provázela nás barokní muzika a my se v představách přenášeli do doby „Krále Slunce“ Ludvíka XIV. Samozřejmě jsme odpočívali ve stínu stromů Tuilerijské a Lucemburské zahrady a užívali si sluníčka na schodech před kostelem sv. Máří Magdalény – Madeleine. Vítr a déšť pod Archou na La Défense nás zahnaly do labyrintu nákupního centra a my vzpomínali na naše malé obchůdky.
Poslední den jsme piknikovali jako praví Pařížané na Martových polích, fotili jsme Eiffelovku z nejrůznějších úhlů a čekali na večerní plavbu lodí po Seině.
Rozloučení přišlo po půlnoci. Náš lampion přání se celý rozzářený vznesl vedle Eiffelovky a na chvíli na sebe strhl větší pozornost než ona „vysoká dáma“. My jsme v tu chvíli prožívali „svátek“ a přáli si, abychom se do Paříže brzy vrátili.
DO PRAHY ZA SOUČASNÝM UMĚNÍM, 20. 3. 2009
V pátek 20. března 2009 jsme se vydali do Prahy, která nás nalákala na tři velmi zajímavé a ojedinělé výstavy.
První z nich byla výstava americké ikony pop artu A. Warhola, která v současné době probíhá v Rudolfinu a která nám rozšířila povědomí o jeho tvorbě. Warhol není pouze autorem řady portrétů známých osobností = Marylin Monroe, Mika Jaggera, Mao Ce- tunga, Liz Taylor,…ale je především autorem odvážných černobílých filmů = Spánek, Polibek, Kamerové zkoušky, Třináct nejkrásnějších hochů a žen, Jídlo a dalších. Jejich radikálnost spočívá ve výběru námětů, psychologické naléhavosti i prosté kráse. Snímky, které byly původně natočeny rychlostí 24 políček za sekundu a poté byly promítány pomalejší rychlostí 16 políček za sekundu, jsou ve výstavních prostorách Rudolfina promítány na plátně nebo na monitorech. Působí jako obrazy a jsou největšími obrazy, které Andy vytvořil. Promítaný obraz se nás stal zajímavým testem. Vyzkoušeli jsme si svou schopnost koncentrace a pozornosti pro detail či celkový obraz, zcela jistě jsme si uvědomovali sílu promítaného statického okamžiku, bohatost a působivost zcela běžných situací, jako je jídlo, polibek, spánek. Uvědomili jsme si rozdíl mezi performancí a hraním, mezi nenarativním filmem a dokumentárním filmem. Byli jsme sami překvapeni vnitřní silou, kterou ze sebe vyzařovaly jednotlivé, minimálně se pohybující, obrazy. Dokázali jsme některé obrazy sledovat překvapivě dlouho. A přitom není vůbec jednoduché Warholovy filmy= obrazy pozorovat, protože pro běžného návštěvníka mohou být zpomalené, nudné, prázdné a extrémně intimní.
Druhá výstava věnovaná J. Davidovi byla v Městské knihovně. Měla název „Předběžná retrospektiva“ a zahrnovala téměř celé tvůrčí období tohoto umělce, malíře, performera, vizuálního umělce, autora instalací a objektů a i fotografa. Z ní jsme si odnesli představu o současné malbě, o nejrůznějších výtvarných technikách, o malířské formě a jemných a významných poselstvích, která může umělec vložit do svého díla. V rámci skupinových animací, které byly inspirovány Davidovými světelnými objekty ve veřejném prostoru- jako byla Trnová koruna nad Rudolfinem, Srdce nad Pražským hradem, jsme si při navrhování neonového osvětlení významných pražských staveb ověřili osobní cit pro prostor, míru vlastní imaginace i smysl pro humor. Práce, které vznikly, dokazovaly naši míru nápaditosti a nespoutanosti výtvarnými konvencemi. Můžete si je prohlédnout ve fotogalerii.
Třetí výstava nesla název „ Nepřistupuj blíž“ a byla výsledkem ojedinělého projektu L. Rittsteina a B. Šlapetové za domorodým kmenem kanibalů na Nové Guinei. Hned v úvodu nastolila několik zásadních otázek, na které jsme se snažili najít odpovědi, např. jak žijí domorodé kmeny kanibalů, zda jsme schopni připustit si představu, že jejich rituály vrcholí konzumací lidského masa,… jaká je ona vzdálená civilizace, čím je nám příjemné prostředí, které je na fotografiích, co potřebují tito lidé k životu, jaký vztah má naše civilizace k „primitivním“ kulturám, jaké problémy domorodým kmenům plynou z kontaktu s námi?
Závěrečná reflexe nám potvrdila smysluplnost našeho rozhodnutí vydat se za uměním až do Prahy. Viděné nás „posunulo“ ve vnímání a většině z nás i ukázalo cestu, jak k současnému umění přistupovat.
ZÁJEZD DO VÍDNĚ NA VÝSTAVU VINCENTA VAN GOGHA, 20. 10. 2008
Vídeňská výstava, která má název „Vincent van Gogh. Kreslené obrazy“, představila studentům úplně jiného Vincenta, než ho znají.
Expozice je tvořena padesáti plátny a stovkou kreseb. Je řazena časově a mapuje malířovy první portréty, léta strávená v Paříži, venkovské scenérie z francouzského Arles, zákoutí z psychiatrické léčebny i velká plátna z posledních dnů před jeho sebevraždou. Uvidíme také, že Gogh miloval japonské umění, dával přednost motivům, které se nabízejí na grafické uchopení: obilí, vertikály rostlin, stohů slámy, spirály listů, či spirály vln, zřetelných na vodní hladině.
Díla, která studenti viděli, byla zapůjčena ze San Francisca, Los Angeles, Honolulu, Dallasu, Kansas City, Madridu, Říma, Osla, Moskvy, Londýna, Prahy (= obraz „Zelené obilí“) a Amsterodamu.
Po prohlídce výstavy Vincenta van Gogha následovala individuální prohlídka výstav „Od Moneta po Picassa“ a výstavy „Rakouské umění od roku 1970“.
Zhlédnutí všech výstav umožnilo studentům srovnání:
1. různých přístupů k realitě: (přístup realistický, expresivně gestický a alternativní = konceptuální)
2. malířských stylů a směrů, které jsou osobité a výtvarně nosné
Následná prohlídka Dómu sv. Štěpána ukončila návštěvu Vídně.
Návštěvy animačních programů
Animace k výstavě Luk a lyra
V měsíci lednu se zúčastnily žákyně třídy 3. C, D VVS pedagogického lycea animace v Muzeu umění Olomouc k výstavě Luk a lyra . Hlavní prostor animace byl věnován obrazu Apollo a Marsyas italského renesančního malíře Tiziana, který na výstavu zapůjčilo Arcidiecézní muzeum v Kroměříži.
Tento obraz je společně s Dürerovou Růžencovou slavností nejslavnějším symbolickým dílem starého umění v našich zemích a zároveň jedním ze dvou Tizianových originálů v republice.
Námět obrazu vychází z mýtu o hudebním klání mezi satyrem Marsyem (Panem) a bohem Apollonem. Toto téma bylo v renesančním výtvarném umění poměrně časté, Tizianův obraz je však jediným známým samostatným znázorněním tohoto mýtu s figurami v životní velikosti.
Animace probíhala před samotným originálem, odhalila žákům podstatné indicie týkající se jednotlivých postav na obraze i malířské techniky, zprostředkovala jim souvislosti historické, poskytla jim prostor k sebereflexi. Závěr patřil výtvarné etudě s barvou a slovem.
Setkání s originálem obrazu Apollo a Marsyas bylo působivé a inspirující.
ANIMAČNÍ PROGRAM K VÝSTAVĚ JOSEFA LADY
Dne 2. 12. 2008 se studenti kvinty (skupina estetická výchova výtvarná - gymnázium) zúčastnili animačního programu v Muzeu moderního umění v Olomouci. Akce byla věnována reprezentativní výstavě klasika české malby Josefu Ladovi. Program zahrnoval všechna podstatná témata, kterými se Lada ve svých pracích zabýval a mapuje jeho přístup k originálnímu výtvarnému vyjádření, které je složitější, než by se na první pohled mohlo zdát.
Studenti se během programu seznámili se zajímavostmi ze života malíře, prohlédli si originály obrazů z jednotlivých období jeho tvorby, měli možnost „vstoupit“ do obrazu a zažít na vlastní kůži rvačku v hostinci, vyzkoušeli si namalovat typické ladovské postavičky, podívali se na ladovskou vesnici očima poučeného pozorovatele. Zjistili jsme, že Josef Lada nebyl jen vynikající malíř a ilustrátor, ale také karikaturista či autor propagačních letáků. A na závěr jsme si vymysleli pohádku O kázání staré čertice podle jedné kresby na konci instalace.
Tento výukový program se nám líbil a většina studentů odcházela s pocitem, že se dozvěděli mnoho nového o významném malíři, a to jinou, kreativní formou „na vlastní kůži“. Přece jen originály slavných obrazů jako jsou známé Dětské hry, Ponocný či slavné postavičky vodníků se nevidí každý den.
ANIMACE K VÝSTAVĚ VICTORA VASARELYHO V MUZEU UMĚNÍ OLOMOUC 2008
začala seznámením se základními životopisnými daty, pokračovala projekcí vybraných optických klamů, které se opíraly o poznatky z fyziky a optiky a které ve své tvorbě využil i Vasarely. Na minimalistickou hudbu realizovaly studentky pohybově minimalistické etudy, které se staly vizuálním přepisem jednoho z děl V. Vasarelyho. Závěr animace patřil videofilmu o V. Vasarelym a jeho metodě serigrafie.
ANIMACE K VÝSTAVĚ ADRIENY ŠIMOTOVÉ
Animace v Muzeu moderního umění v Olomouci zprostředkovala žákyním prožitkovým způsobem výstavu Adrieny Šimotové - malířky, představitelky tzv. nové figurace. Animátor promyšleným způsobem vedl žákyně k pochopení vystavených výtvarných děl, využil jejich kreativního vnímání a subjektivních prožitků k interpretaci artefaktů.
nahoru
