Salon
18. SALON VĚNOVANÝ 20. VÝROČÍ SAMETOVÉ REVOLUCE
Motto: "Příběhy a proměny klíčů"
V pátek třináctého v 9.35 hod. odstartovaly happeningem „Ozvěny klíčů“ na Gymnáziu Jana Blahoslava a Střední pedagogické škole v Přerově oslavy 20. výročí Sametové revoluce, pro níž se staly jejich svazky stěžejním znakem. Studenti si do školy přinesli staré klíče. Ty navazovali na připravené provázky, ze kterých by měl v následujícím týdnu vzniknout závěsný mobil. Jeho definitivní tvar bude odhalen dne 24. 11. 2009 u příležitosti vernisáže 18. Salonu – výstavy výtvarných prací studentů.
17. SALON V BLUESOVÉM DUCHU BÁSNÍ JOSEFA KAINARA
Vernisáž 18. Salonu - výstavy výtvarných prací studentů a symbolická oslava 20. výročí Sametové revoluce se uskutečnila v kině Hvězda.
Spojení těchto akcí nebylo náhodné, neboť vztah mezi Salonem a 17. listopadem je zcela rodinný, vytvořený právě před dvaceti lety. Salon je totiž vlastním dítětem Sametové revoluce a právě letos dosáhl plnoletosti.
Prvotní myšlenka na akci, která by prezentovala jednak výtvarné, ale i dramatické a hudební aktivity studentů na pedagogické škole, vznikla krátce po listopadových událostech roku 1989. Pak trvalo celé dva roky, než se uskutečnila. Bylo to díky aktivitám skupiny studentů- výtvarníků. Ti v roce 1990 založili výtvarnou skupinu Nářez. S nadšením malovali, objevovali umění jiné než to „rudé, jezdili po svobodných výstavách a následně se rozhodli ukázat své práce na Salonu. Stejně jako impresionisté i oni se v průběhu osmnácti let setkávali s nepochopením, ale i s nadějí, že jejich aktivita má smysl.
A tak se jednou muselo stát, že se ti dva potkají.
Letošní vernisáž se proto stala příležitostí k několika setkáním Salonu a Sametové revoluce, které si připravila sama historie a studenti. Setkání první mělo názvem „Listopad a vzpomínky“. Zahájila ho ředitelka školy Mgr. R. Studýnková. Poté následoval dokument Krátkého filmu s názvem Reflexe a prezentace komiksu studentky 4. D, Jany Polívkové. Setkání druhé „ Salon a listopadové písně“ si připravili studenti gymnázia třídy 1. A a sbor pedagogické školy. Zazněla studentská hymna Gaudeamus igitur, píseň Morituri te salutant Karla Kryla a Náměšť Jaroslava Hutky za hudebního doprovodu Marie Haluzové a Vítězslava Kružíka. Sbor dirigovala Jana Beranová, na klávesy hrál Pavel Režný.
My, výtvarníci, jsme dlouho hledali motivy, které by se pro 18. Salon staly příjemnou inspirací. Doba totality byla, řečeno jazykem módy, zeleno- šedá s důrazným akcentem rudé. Šedé bylo téměř vše - ulice, domy, lidé, ba i jídlo v závodní jídelně. Zelení byli vojáci, esenbáci, rudý akcent se objevoval v podobě praporů a pionýrských šátků .Nakonec nás oslovily akční dobové fotografie, které nesou v sobě kus listopadové historie a klíče, jejichž cinkání provázelo většinu tehdejších setkání. Sepisovali jsme jejich příběhy, nechávali se unášet jejich tvary a pokoušeli se o jejich proměny. 13. listopadu se staly hlavními hrdiny našeho happeningu. Navázali jsme je na provázky a zavěsili do prostoru ve vestibulu pedag. školy. Lehce se vznáší v prostoru, a když je ticho, tiše zvoní, tak jako tenkrát.
Setkání Salonu a divadla bylo dílem specializací dramatické výchovy tříd 2. C, D a 3. AP, BP pod vedením Mgr. Radky Novotné a Mgr. Věry Mikulcové a dalo se chápat jako pokus o vizuálně- dramatickou karikaturu doby. V jeho závěru zaznělo nadčasové poselství, které zazpívala Mgr. Lenka Miklasińská , sbor a vlastně my, všichni. Sálem se nesla melodie Modlitby Marty Kubišové: „Ať mír dál zůstává s touto krajinou,…“
V příloze je malá ochutnávka toho, co uvidíte na výstavě, když přijdete.
Výstava potrvá do 20. prosince 2009.
V budově SPgŠ právě probíhá 17. Salon- výstava výtvarných prací studentů GJB a SPgŠ Přerov.
Pozvání na jeho vernisáž přijali : Ing. Jiří Lajtoch- primátor města Přerova , PhDr. Karel Goš a Ing. Andrea Šťouračová- pracovníci KÚOK Olomouc a ředitelka GJB a SPgŠ v Přerově Mgr. Romana Studýnková.
Inspirací pro vystupující na vernisáži, ale i pro samotné vystavující, se stala básnická a bluesová tvorba básníka a přerovského rodáka Josefa Kainara. Jednička a sedmička totiž sehrály v jeho životě zásadní roli.
Prostoru tělocvičny proto dominoval jeho portrét a bylo v něm příjemně modro. Barva byla zvolena záměrně. Patří nejen ke Kainarovu životu, ale i k jeho tvorbě. Je barvou vody, kterou měl rád, symbolizuje přeneseně hloubku úvah a myšlenek jeho básnických textů a patří i k jeho oblíbené formě blues. Obecně je to barva studená i teplá, barva smyslná, duchovně inspirující, která je zrcadlením našeho nitra, z něhož čerpáme, když tvoříme nejen básně, ale i obrazy.
To, že Kainarova poezie není jednoduchá, je „oknem“ do lidského srdce a je zabydlena lidmi, jejich starostmi a štěstím, potvrdila performance studentek specializace dramatické výchovy. Zaznělo v ní Blues o ráji a sladkým bernardýnovi, Blues o třech stech vlacích a stříbrném kornetu, Blues o železničním mostě, báseň Diga diga dou dou, píseň Starý muž a Jan miluje Lenku. Závěr vernisáže patřil pěveckému sboru SPgŠ.
Samotnou výstavu tvoří jednak práce šité na míru J. Kainarovi- ilustrace k jeho básnic. textům, jeho busta vytvořená z pórobetonu nebo jeho do modra laděný op artový portrét. Jednak jsou tu práce volné, které v sobě skrývají to, co najdeme v Kainarově poezii. Příběhovost, lidi, vzpomínky, touhu, smutek, lásku, život, dálky, vodu, ryby i labutě.
Výstavu je možné si prohlédnout do 19. prosince 2008.
16. SALON „DADA“
14. listopadu 2007 v 12:30 zazněla v provedení pěveckého sboru SPgŠ hravá fanfára a ve velké tělocvičně začala vernisáž 16. Salonu, který je, nikoliv náhodou, inspirován dadaismem.
Ptáte se: „Proč?“
Tady je odpověď:
„K Salonu patří hravost a je šestnáctý,
dadaismus vznikl v r. 1916 a z hravosti vzešel.“
Salon je výstava žákovských prací.
Dada bylo jedno z nejslavnějších a nejkontroverznějších uměleckých hnutí, vzniklo na literárním večeru v kabaretu Voltaire v Curychu. Ten večer charakterizovalo dupání, řvaní, bouchání na poklice hrnců, recitace nesrozumitelných simultánních básní, hudba a tanec.
Salon vznikl jako počin náhodného setkání studentů SPgŠ, kteří založili výtvarnou skupinu Nářez. Jejich první vernisáž provázela nekonvenčnost a výtvarná exprese.
Dada vzniklo jako reakce na válku. V dálce duněla děla a dadaisté zpívali, malovali, lepili koláže, vyráběli asambláže, tahali slova ze sáčku, kladli je vedle sebe a vše zapisovali. Název dada, který ve francouzštině znamená: koníček, vznikl náhodou, a to zapíchnutím nože do Laroussova slovníku. Salon i všechny následující byly netradiční a rušily platné estetické hodnoty a normy.
„Salon trvá dodnes.
Principy dada také.“
To potvrdila i dramatická performance specializace DV třídy 3. A, B. Závěr vernisáže patřil jednak módní přehlídce absolventa SPgŠ v Přerově a VŠUP v Praze Brice Mensaha, jednak prohlídce výtvarných prací, kterých je plná škola a jsou netradiční, hravé, provokativní i poetické. K vidění jsou v prostorách školy do 20. prosince 2007.
15. SALON
„Vítejte na vernisáži 15. Salonu, vítejte na zahájení výstavy výtvarných prací studentů Střední pedagogické školy v Přerově. “
Tak zněla úvodní slova na vernisáži, jejíž slavnostní atmosféře kraloval velký dort zdobený barevnými lízátky a patnácti zažehnutými svícemi. Nechybělo na ní vystoupení pěveckého sboru pod vedením Mgr. A. Králové, ani skvělá, expresivní a symbolická performance specialistů dramatické výchovy, připravená studenty dramaťáku a Mgr. V. Mikulcovou.
Samozřejmě se vzpomínalo a rekapitulovalo. Patnáct let od uspořádání 1. výstavy uplynulo jako voda. V listopadu roku 1991 jsme my - výtvarníci - společně s tehdejšími studenty netušili, že zakládáme tradici, která bude provázena starostmi i radostmi, nadšením i zklamáním, očekáváním i nedočkavostí, pochopením i nepochopením. Tradici, která bude jednou provázena řadou protikladných pocitů a nálad.
Cesty Salonů byly klikaté, vedly nahoru a dolů, byly lemovány hlínou, trávou, listím, pískem, kameny, vodou, ctnostmi i neřestmi, a hlavně lidmi. Potkávali se na ní lidé nadaní, méně nadaní, odborníci i laici, lidé nadšení i otrávení, velcí i malí, usměvaví i smutní. Občas někdo zůstal stát a zahleděl se do tmy, aby v ní uviděl světlo.
Inspiraci k 15. Salonu jsme našli v motivu cesty a putování, ale také protikladech a kontrastech, které nás zavedly k osobnosti a dílu K. H. Máchy. Je s ním spojen motiv poutníka, pláště, rance či kufru, je v něm romantické uhranutí dálkami a nekonečnem a je v něm energie a síla. Jeho verše, stejně jako obrázky a objekty vystavené na Salonu svítí a žhnou, pláčí a zpívají, jsou melodické i dynamické, duchovně nadlehčené i smyslově konkrétní. Skoro každý Máchův verš má svůj podtext, je plný barev, barevných odstínů, které splývají a vzájemně se prolínají. Mácha byl básník barokní i romantický, realistický, impresionistický i symbolický. Tytéž atributy v sobě skrývají i vystavené obrazy, fotografie, grafiky, instalace a objekty.
Pokud nevěříte, přijďte se přesvědčit. Salon potrvá do 22. prosince 2006 a čeká na Vás. Díky Salonu dnes nemusíte do výstavní galerie. Salon Vám přišel nabídnout dobré i špatné, barevné i šedé, niterné i povrchní. Máte možnost si z něho odnést to, co je Vám příjemné.
nahoru
