Salon
20. FUTURISTICKÝ SALON, 23. 11. 2011
Za dobu existence Salonu, už většina studentů pedagogické školy ví, že se jedná o výstavu obrazů, grafik, objektů a akcí žáků, letos i absolventů, pedagogické školy.
Letošní vernisáž začala ve 12 hodin 23. listopadu 2011. A protože futuristický Salon dospěl elegantní rychlostí v číselné řadě k číslu 20, byl důvod k malé oslavě. Uvědomili jsme si, že Salon zvládl dějinný pohyb, přežil drobné vibrace, rozkládal se a zase skládal, vyskakoval si a lidé kolem něho i jeho přípravy neskutečně kmitali. Někdy více, někdy méně provokoval, dráždil, urážel, působil poprask, choval se hlučně a vydával nejrůznější zvuky.Ti, co ho organizovali, i ti, co na něm vystavovali, by dnes vytvořili obrovský dav, který by hrál všemi barvami, vysílal kolem sebe energii, smělost, vitalitu a obdiv k novým věcem.
Jako první přijal pozvání na vernisáž ten, kterému nejsou zvuky, tóny, harmonie a dynamika cizí. Přivítali jsme pěvecký sbor školy pod vedením Mgr. A. Králové. Nastudovat futuristický repertoár bylo pro něj velkým oříškem. Sbor to zvládl na výbornou.
Podobně na tom byla specializace dramatické výchovy třídy. Doslova se poprala s futuristickým manifestem: DOPIS "PASSÉISTICKÉHO" PÁNA MLADÉ KRASAVICI od Filippa Marinettiho. Studenti 3. AP a 3. BP pod vedením Mgr. V. Mikulcové v něm našli něhu, touhu, chtíč, oddanost, zoufalost, naději, horlivost, zuřivost, emoce i představy.
Mezi vystoupeními dvou specializací dramaťáku „běžela“ prezentace výtvarných prací absolventů pedagogické školy. Přispělo jich na výstavu celkem 11, a tak Salon dostal futurističtější dimenzi, za což všem moc děkujeme. Od věci ovšem nebyly ani futuristé foto koláže studentů 4. AP a 4. BP.
Ono Čapkovské: „Jaké by to bylo, kdyby všechnu práci za člověka dělali roboti?“ se stalo inspirací pro druhé vystoupení specializace dramatické výchovy, v provedení třídy 3. C, 3. D. Zhlédli jsme, co by se mohlo stát, kdyby došlo ke zkratu procesního systému.
Posledním hostem byl absolvent střední pedagogické školy z roku 1996 Brice Mensah. Je to přerovský rodák s africkými kořeny, absolvent oboru Design oděvů na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a Módního designu na Akademii v Basileji. Hlavním těžištěm jeho práce je tvorba užitého designu sportovního charakteru – navrhoval design pro značky Hannah, Sportisimo a nově i Adidas. Svou autorskou tvorbu soustředí do navrhování malých ucelených kolekcí dámské studiové tvorby.V současnosti patří k předním českým oděvním návrhářům. Pro salon si připravil- dnes již legendární kolekci „Simply white“, která mu přinesla nejvyšší ocenění v oděvní branži u nás – a to titul Top Styl Designer 2009, udělovaný v rámci největších veletrhů módy ve střední Evropě - Styl a Kabo v Brně. Autor kolekci pojal jako hru, kdy jednoduché fragmenty vzešlé z modelace přetvořil do nositelné podoby na pomezí snu a reality.Právě tyto okamžiky těsně před probuzením stojí za obecnou inspirací kolekce. Polospánek, který rozmazává jasné kontury, protahuje dané proporce a přetváří skutečnost skrze zastřený průhled nejasným zrakem a první světlo láme do široké škály odstínů bílé barvy. To vše na pozadí odcházející noci…Úspěch tato kolekce slavila jednak v zahraničí – v červnu tohoto roku byla její část kolekce „Simply white“ představena v internetové verzi světoznámého módního magazínu Vogue. No a 23. listopadu 2011 její přehlídkou končila naše vernisáž. Zážitek to byl nad míru příjemný a nám bylo jasné, že jsme důstojně oslavili 20. výročí Salonu.
V naší fotogalerii vám nabízíme malou ochutnávku z výstavy. Určitě do ní nezapomeňte nahlédnout.
(JO)
19. SALON K 200. VÝROČÍ NAROZENÍ K. H. MÁCHY aneb POMNÍKY, CESTY A DENÍKY, 24. 11. 2010 ve 13:30 hod.
Vernisáž výstavy výtvarných prací studentů GJB a SPgŠ Přerov se uskutečnila 24. listopadu 2010 v multifunkčním sálu pedagogické školy.
Motto letošního salonu Pomníky, cesty a deníky nevzniklo náhodou, ale souviselo s osobností velkého básníka 1. poloviny 20. století, s K. H. Máchou. A tak je jasné, že první, co nás napadlo při vyslovení jeho jména, je máj a láska.
„Kde se ale ta láska vzala, když v zahradách neroste a v poli ju nesejú?“ Na to jsme dostali odpověď v textu písně Jiřího Pavlici: „Láska“, kterou zazpíval pěvecký sbor pedagogické školy pod vedením Mgr. A. Králové.
Poté bylo připomenuto, že Mácha byl také vášnivý cestovatel. Chodil většinou pěšky, vyhledával romantická místa spojená s historií. Vykračoval si ve vysokých kožených botách, v šedém plášti s rudou podšívkou a měl čapku na hlavě. Prošel si celý svůj kraj, navštívil Mělník, Kokořín, Doksy, Bezděz, Kost, Trosky a za šest týdnů dorazil až do Benátek. No a o těchto místech a řadě dalších, ale také o jeho láskách, byste našly zmínky nejen obrazové v jeho denících.
Do třetice zaznělo, že Mácha byl osobnost a ta si zaslouží, aby po ní byly pojmenovány ulice, různé instituce, aby Velký rybník Hirschbergský byl přejmenován na Máchovo jezero, celá oblast kolem Bezdězu byla nazvána Máchovým krajem, měsíc květen Máchovým časem, aby mu byl věnován jeden z našich Salonů a abychom mu ukázali naše pomníky lásky, které jednak běžely na plátně jako prezentace a jednak byly součástí performance s názvem „Rodina Máchů“, kterou připravili studenti specializace VV tříd 3. C, 3. D a 4. C, 4. D pod vedením Mgr. J. Švajdové. Jejich pomníky byly stejně bizarní a rozervané jako láska Máchy k Lori.
V závěru vernisáže to vypadalo, že má Mácha štěstí, že je už jenom kamennej, jinak by už nestál, smíchy by řval a byl by v pase zlomenej. Je ale taky možné, že by byl příjemně překvapen tím, jaké cesty jsme absolvovali, jaké deníky napsali a pomníky vytvořili.
Inspirací pro závěrečnou část vernisáže byl text písně L. Bílé: Láska je láska. Zpíval sbor, zpívali všichni v sálu, došlo i na repování a smích.
Závěrečný slogan zněl: „Zas je tu, Salon je tu, lidi šílí, malujou jak vo život nad ránem, tohle známe, zas tu máme, listopad ten divnej měsíc. Všichni na Salon!
Výstava potrvá do 22. prosince, určitě se přijďte podívat, stojí to zato. Mgr. Olga Jünglingová
18. SALON VĚNOVANÝ 20. VÝROČÍ SAMETOVÉ REVOLUCE
Motto: "Příběhy a proměny klíčů"
V pátek třináctého v 9.35 hod. odstartovaly happeningem „Ozvěny klíčů“ na Gymnáziu Jana Blahoslava a Střední pedagogické škole v Přerově oslavy 20. výročí Sametové revoluce, pro níž se staly jejich svazky stěžejním znakem. Studenti si do školy přinesli staré klíče. Ty navazovali na připravené provázky, ze kterých by měl v následujícím týdnu vzniknout závěsný mobil. Jeho definitivní tvar bude odhalen dne 24. 11. 2009 u příležitosti vernisáže 18. Salonu – výstavy výtvarných prací studentů.
Vernisáž 18. Salonu - výstavy výtvarných prací studentů a symbolická oslava 20. výročí Sametové revoluce se uskutečnila v kině Hvězda.
Spojení těchto akcí nebylo náhodné, neboť vztah mezi Salonem a 17. listopadem je zcela rodinný, vytvořený právě před dvaceti lety. Salon je totiž vlastním dítětem Sametové revoluce a právě letos dosáhl plnoletosti.
nahoru
