Školní akce/projekty
Literární kavárna
Literární kavárna má na pedagogické škole dlouholetou tradici. Od roku 2000 se koná každoročně. Jedná se o poetické odpoledne provoněné čajem, kávou, drobným cukrovím, svíčkami. V zatemnělé tělocvičně se vytvoří kavárenské prostředí, hraje tu živá hudba, pod lampou se střídají ti, kteří se přišli podělit o zážitky z textů básnických, prozaických, ale i dramatických. Je tu i autorské čtení textů, či interpretace vlastních písní. V poslední době se tu promítají i studentské filmy.
Poslední Literární kavárna se konala 18. března tohoto roku. A jaká byla? - - -
Už podeváté…
„Říkal jste Kavárna, nebo Kovárna? A kde jsou koně?“
Těmito slovy z knížky Vítězslava Nezvala Anička Skřítek a Slaměný Hubert začínala už devětkrát naše Literární kavárna. Koně tu nemáme, zato proměníme malou tělocvičnu k nepoznání. Objeví se tu všechny kulaté židličky od klavírů coby kavárenské stolečky, mezi ně rozházíme polštáře, deky, bedničky, rozvěsíme obrázky a „kavárenské tapety“… A především zatmíme všechna okna. Nebezpečné svíčky nahradily letos baterky všeho druhy, všech velikostí a reflektory. Hitem byly tzv.“knižní baterky“, které snad byly vymyšleny právě pro naše stolečky. V malé improvizované kuchyňce se vařily čaje a kávičky, odsud se přinášely na stolečky tácky s drobnými pamlsky. Živá hudba uvolnila atmosféru a postupně se studenti a kantoři odvažovali vystupovat. Ve velkém hrnci si přinesla skupinka studentek kuchyňské předměty k „jatkózní, masakristické tragédii končící totálním mrtvoláriem“. Kdo by nepoznal slavný příběh Hamleta? Tentokrát však ve verzi Ivana Vyskočila. Za škraboškami se skrývají postavy komedie dell´arte – vyžilý Pantalon, ukecaný Dottore, frivolní Colombína, suverénní Harlekýn, vychytralý sluha „Zanni. Ve Veroně přesvědčuje zdejší páter anglické turisty, že není nad veronský sýr a salám, zatímco oni nesmyslně hledají stopy romantického příběhu Romea a Julie. Kromě těchto divadelních drobniček se tu četlo, recitovalo, vzpomínalo, představovaly se vlastní texty.
Příští rok nás čeká desátá, jubilejní kavárna. Už teď zveme všechny příznivce mluveného slova, živé hudby, čajíčků a vůně kávy. Přijďte se zastavit, potěšit na naše poetické odpoledne.
(Mgr. Věra Mikulcová)
Salon
Každý má své číslo a od čísla se odvíjí téma Salonu. Tak například 11. Salon byl námořnický, 14. byl gotický, 17. dadaistický. Tématem posledního 17. Salonu byla osobnost a dílo básníka, přerovského rodáka Josefa Kainara. Vernisáž za účasti řady vyučujících a velkého počtu žáků proběhla 19. listopadu 2008.
Salon v tomto školním roce bude v kině Hvězda, a to 25. listopadu. Nese název Příběhy a proměny klíčů a je volnou inspirací Listopadové revoluce roku 1989.
Návštěvy kulturních představení
Studenti naší školy navštěvují v průběhu studia kulturní vystoupení, a to jak v samotném Přerově – Městský dům, kino Hvězda Přerov, tak v jiných městech (divadla v Praze, Brně, Olomouci, Ostravě, Zlíně).
Exkurze do Městské knihovny v Přerově
Exkurze do Městské knihovny v Přerově se povinně účastní všechny třídy prvního ročníku.
„... výklad v hlavním oddělení (Žerotínovo náměstí) trvá asi hodinu a posluchači se dozvědí řadu užitečných informací – především o nabídce knihovny (knihy, časopisy, hudební CD, noty, zvukové knihy), jejích pobočkách v různých městských částech Přerova, ale také o akcích organizovaných knihovnou (setkání se zajímavými osobnosti, činnost pro neziskový sektor). Mají rovněž možnost prohlídky různých místností knihovny, včetně veřejnosti nepřístupného archívu. V dětském oddělení (Palackého ulice) jsou studenti seznámeni především s odlišným řazením knih (tři oddíly dle věkových kategorií) a mohou si prohlédnout vybrané tituly knižní i časopisecké.
Studenti získají přehled o fungování a možnostech knihovny (propojenost v síti, meziknihovní výpůjčky), různých službách (skenování, kopírování, přistup na internet) a akcích (den s knihou). Někteří studenti si na místě zařídí čtenářský průkaz, čímž dostali nejen možnost půjčování titulů, ale také bezplatné návštěvy studovny a všech poboček MěK.“
Nová kapka rosy
Nová kapka rosy je projekt pedagogů dramatické výchovy. Studenti nacvičují divadelní představení pro děti např. z mateřských škol.
Píšeme písničky pro děti
aneb „Píseň je básnický text umocněný hudbou“
Nejstarší soutěží naší školy je autorská soutěž „Píšeme písničky pro děti“, která vznikla v roce 1984 a její tradice je dodnes živá. Žáci pedagogické školy pro ni napsali už stovky písniček, písní a popěvků, které jsou často velmi zdařilé a zpívají je děti v některých školách a školkách. O tvorbě našich žáků byla napsána také studentská odborná práce, která získala první místo v celostátní soutěži SOČ v oboru Teorie umění a teorie umělecké tvorby.
Soutěž „Píšeme písničky pro děti“ je však zajímavá nejen po stránce hudební, ale i po stránce textové. Žáci zhudebňují celkem tři druhy textů. Často si sami vybírají texty lidových říkadel, protože česká i moravská lidová slovesnost je opravdu nevyčerpatelným zdrojem inspirace. Zde je alespoň několik textů, které byly v minulých letech zhudebněny žáky naší školy:
1.Šel dědeček na kopeček, muzika mu hrála,
nohy se mu třepotaly, babička se smála.
2.Skákala bába reksum kandr cinka bzinka přes rybník,
skákal za ní reksum kandr cinka bzinka kominík.
Bába se ho reksum kandr cinka bzinka ulekla
a skočila reksum kandr cinka bzinka do pekla.
3.Něco je kulaté, něco je hladké,
něco je kyselé, něco je sladké.
Hrášek je kulatý, čočka je sladká,
zelí je kyselé, mrkev je sladká.
4.Byla jedna babka, prodávala jabka.
Za děravý groš prodala jich koš.
Dalším druhem zhudebňovaných textů jsou texty českých básníků. Nejčastěji zhudebňovaným básníkem v soutěži PPP je Jan Hostáň a František Hrubín. Ale mezi autory jsou i další známá jména klasiků české literatury pro děti, jako např. Josef Václav Sládek, Jaroslav Seifert, Jan Skácel, Vítězslav Nezval, Zdeněk Kriebel, Jiří Havel, Jiří Žáček, Josef Kainar, Václav Čtvrtek, Jiří Faltus, Michal Černík, Josef Brukner, František Kábele, z mladší generace pak zejména Miluše Vítečková a Zuzana Kopecká. Několik příkladů zhudebněných básnických textů:
5.Kampak letíš, mráčku, ve svém modrém fráčku?
Letím pršet na květiny, na růže i kopretiny.
Čímpak pršíš, mráčku, ve svém krásném fráčku?
Kropím, prším, zalévám, v každé kapse kapku mám. (Zuzana Kopecká)
6.Kápla kapka z okapu rovnou psovi na tlapu.
Kápla kapka z okapu psovi na tlapu.
Nachladil se chudák pes, proč jen pod ten okap lez?
Nachladil se chudák pes, proč tam jenom lez? (Jiří Faltus)
7.Ovečky, ovečky, paste se, než hora sluníčko odnese.
Večer je na zádech odnáší, co zlata kolem se rozpráší!
Ovečky, ovečky, paste se, než hora sluníčko odnese.
Ta hora naproti, těšte se, sluníčko zítra zas přinese. (František Hrubín)
A konečně třetím druhem jsou vlastní texty žáků. Literární tvořivost žáků naší školy je častá zejména v oboru Předškolní a mimoškolní pedagogika. Je to dáno zaměřením na práci s dětmi. Pro soutěž PPP vznikají stále nové texty a některé z nich mají úroveň srovnatelnou s texty zkušených básníků. Zde je alespoň několik krátkých textů pro děti od žáků naší školy:
8.Jede vláček kolejáček, jede velkou rychlostí,
děti křičí, vláček fičí, jedeme v něm s radostí.
Děti křičí, vláček fičí, nastoupíme s úsměvem,
my ten vláček kolejáček vám teď tady předvedem (Lenka Poláchová)
9.Máme doma líné kotě, stále spinká v pelíšku,
až se vzbudí, protáhne se, podrbe se na bříšku.
Máme doma líné kotě, co by rádo smetánku,
až se nají, bude vrnět a pak hurá do spánku. (Barbora Štěpánová)
10.Na naší zahrádce je malý kos,
má černý kabátek a žlutý nos.
Na naší zahrádce je motýlek,
který se schovává u květinek.
Na naší zahrádce je zvoneček,
včelička našla v něm svůj domeček. (Lenka Matoušková)
11.Malá žabka kvákala, od maminky dostala,
že když večer při měsíčku všechny žáby kuňkají,
oni si tam se žabákem po kamenech hopsají,
oni si tam se žabákem po kamenech hopsají. (Barbora Bortlová)
12.Včera ráno, milé děti, přišel k nám pan Listopad
a to byste nevěřily, jak ten umí čarovat!
Lesy zbarvil do červena, do hněda i do zlata,
jen smrky a borovice nechtěly ho poslouchat. (Pavla Kantorová)
13.Zima je, zima je, sněhulák se raduje.
Nejraděj má metelici, když zafouká pod čepici,
zima je, zima je, sněhulák se raduje. (Pavla Kantorová)
14.Na paloučku, při úplňku tančí víla malinká,
sukýnku má z pavučinek, celičká je bělounká.
Tančí lehce jako vánek, nepohne se lísteček
a z nebe se na ni dívá usměvavý měsíček. (Leona Pětová)
A na závěr našeho povídání o textech zhudebněných v soutěži „Píšeme písničky pro děti“ jsem vybral text od Martiny Dohnalové. Je to už starší text, ale myslím si, že pro svou nadsázku a lehkou ironii (text „národního umělce“ se zpívá prodlouženě „umělcééé“ a stejně pak ve čtvrté sloce se dlouží „v silónůůů“) má stále co říct. Hlavním tématem letošního ročníku soutěže PPP je školní hymna. Vítězná skladba, která by se pak mohla stát školní hymnou, musí mít podobu písně (zpívaná hymna) a také vtipný text. Zde je Píseň o es - pé - gé - eš:
1.Když jsi byla ještě malá holčička,
chtěla jsi být strašně slavná herečka,
chtěla jsi hrát hlavní roli v Popelce,
získat titul národního umělce…
R:Je to všechno krásný, říkej si co chceš,
nejlepší je stejně naše škola.
Je to všechno krásný, říkej si co chceš,
nejlepší je stejně es - pé - gé - eš.
2.A když už jsi byla velká capartka,
chtěla jsi být mezistátní stevardka,
chtělas letět na Havaii (-j-) a do Antil,
dávat bledým cestujícím kinedryl…
3.A když už ti bylo skoro deset let,
řeklas: budu hlasatelkou, a to hned,
budu samej makeup a pár prstýnků,
domek, možná vilu, daj mi do vínku…
4.A když ti bylo třináct let a deset dní,
řeklas: budu manekýnkou, to se smí,
budu hvězda výstav, módních salónů,
budu chodit zabalená v silónu…
5.Když přišel čas, aby ses už rozhodla,
s rodiči ses, no nějak nepohodla.
Oni chtěli gymnázium, pak vé - eš,
ani se tě nezeptali, jestli chceš…
6.Ty jsi ale správná holka mstitelka,
řeklas jim: já budu vychovatelka,
mou zásadou je jen správná výchova,
půjdu na SPgŠ do Přerova…
7.Teď jsi tady, za tři roky odejdeš,
máš se dobře, tak co ještě vlastně chceš?
Jenom jednu věc ale nepopřeš –
nejlepší ze všech škol je: es - pé - gé - eš.
(zpracoval Jiří Zapletal, PhDr.)
nahoru
