Nácvik běhu je z hlediska organizace nenáročný a poměrně bezpečný. Cílem je odstranit nevhodné návyky získané v průběhu života a současné zdokonalování techniky běhu.
V co největší míře používáme k nácviku her a provádíme ho v různých podmínkách.
1. nácvik pohybu paží – provádíme nejprve na místě, pak v pohybu.důraz klademe na kolmý směr vzhledem k lopatce, stálý úhel v lokti;
2. vyběhávání – jsou to běžecké úseky 60 – 150 m , střední intenzity, aby si běžec mohl kontrolovat vlastní pohyby těla (hlava, trup, kladení končetin), a dle pokynů učitele nesprávné pohyby opravovat;
3. speciální běžecká cvičení – jsou to vlastně dílčí prvky celého běžeckého cyklu:
a) lifting – nízký poklus, zdůrazňujeme dvojitou práci v kotníku, nízké zdvíhání špiček, pružný dotyk paty s podložkou, zvýraznění běžecké práce paží. Cvičení provádíme nejprve na místě, později v pohybu;
b) skiping – stejné cvičení jako lifting s tím rozdílem, že noha jde kolenem vpřed do různé výšky (nízký, střední, vysoký skiping), stehno a bérec svírají ostrý úhel;
c) zakopávání – paty se dostávají až k sedacímu svalstvu, důraz je kladen na intenzivní zašvihnutí bérce po odraze;
d) předkopávání – nacvičujeme aktivní dokrok na podložku, předkopávání začínáme stejně jako skiping a vykopneme bérec při pohybu stehna dolů a došlapujeme na přední část chodila;
e) odpichy – jsou podobné odrazy jako při běhu, liší se intenzitou odrazu a výrazně delší fází letu. Švihová noha jde ostře vpřed, nepředkopává bérec, došlapuje na špičku před těžiště;
4. stupňovaný běh – vyžadujeme správnou techniku běhu při mírném tempu na začátku úseku a postupně zrychlujeme až do maxima;
5. rozložené úseky – jsou charakteristické změnami rychlosti pohybu, střídají se úseky s maximálním, submaximálním a nízkým úsilím, v pomalých úsecích učíme běžce využívat setrvačnosti pohybu;
6. letmé úseky – vyznačují se rovnoměrnou rychlostí a základním prostředkem rozvoje rychlosti. Jsou dlouhé 20 – 50 m, předchází jim tzv. náběhový úsek;
7. běh v zatáčce – rozdíl od běhu na rovince je především ve sklonu těla běžce směrem do zatáčky, nácvik provádíme po obloucích;
8. kontrolní běh – je kontrolou osvojení si pohybové dovednosti, odhaluje chyby.
Nejčastější chyby:
1. sedavý způsob běhu;
2. běh po patách;
3. vytáčení chodidel špičkami ven;
4. záklon hlavy a trupu;
5. nesprávná práce paží.
Nízký start
1. pohybové hry na signál („Červení a bílí“), starty z různých poloh (leh, dřep);
2. vysoký a polovysoký start – liší se výškou těžiště, start ze stoje bočného rozkročného, odrazová noha za startovní čarou, nad ní opačná ruka, hlava v prodloužení trupu;
3. letmý start – po získání setrvačné rychlosti běžci okamžitě zrychlí do maximálního tempa;
4. padavý start – vykonává se z mírného stoje rozkročného postupným přenášením těžiště vpřed. Zachováváme přitom „topornou“ polohu těla (trup a nohy v jedné přímce) až do momentu, kdy by další klesání nebylo možné zvládnout, je proveden odraz a následuje šlapavý způsob běhu;
5. nízký start – nácvik jednotlivých poloh bez bloků, s bloky;
6. nízký start v zatáčce - předpokladem j zvládnutý běh v zatáčce.
Nejčastější chyby:
1. nerovnoměrné rozložení hmotnosti při povelu „Připravte se“;
2. strnulá, nepohodlná poloha;
3. nevhodné rozložení hmotnosti při povelu „Pozor“;
4. předčasné napřímení hlavy a trupu po startu.