Technika běhu má dvě důležité složky, frekvenci a délku kroků. Jejich vzájemný
poměr má rozhodující vliv na rychlost běhu. Obě složky jsou podmíněné především
tělesnou stavbou běžce (výška, poměr délky nohou a trupu), vrozenou motorikou a
stavem trénovanosti. Délka kroku je ovlivněna odrazovou sílou a úhlem odrazu
(čím je úhel ostřejší, tím je běh rychlejší).
V technice běhu rozeznáváme dva základní způsoby:
1. šlapavý způsob běhu
2. švihový způsob běhu
Šlapavý způsob běhu je vystupňování rychlosti v krátkém časovém úseku, a to buď z klidu (start), nebo z pohybu (zrychlení na trati). Podstatným znakem šlapavého způsobu běhu je odraz ze špičky za svislou těžnicí. Běh se provádí po špičkách, nedochází k odvíjení chodila, tělo je značně nakloněno dopředu, frekvence a délka kroku se mění (frekvence se zrychluje a délka se prodlužuje), svaly pracují usilovně a nepřetržitě. Protože je šlapavý způsob běhu nehospodárný, má značnou spotřebu energie a způsobuje velkou únavu svalstva, je snaha běžce co nejrychleji přejít do švihového způsobu běhu. Šlapavým způsobem běhu můžeme běžet jen stupňovanou rychlostí, proto jej používáme při startu. Typický pro šlapavý způsob běhu je nízký start.
Pravidla atletiky přikazují vykonávat v bězích do 400 m start s využitím startovních bloků, které umožňují maximální zrychlení. Postavení bloků může být široké, střední nebo úzké (nejúčinnější).
Techniku nízkého startu rozdělujeme na tři části:
a) polohu přípravnou (na povel „Připravte se“);
b) polohu střehovou (na povel „Pozor“);
c)
startovní rozběh.
a)
Přípravná poloha:
na povel „Na místa“ se běžec postaví za shromažďovací čáru. Na povel „Připravte
se“ přejde ke startovním blokům a zaklekne. Paže jsou v šíři ramen a opírají se
těsně před startovní čarou o konečky prstů, palce směřují dovnitř, ostatní prsty
ven, paže jsou nataženy, ramena vysunuta co nejvíce vpřed. Obě špičky chodidel
se opírají o bloky, běžec klečí na noze vzadu. Hlava je v prodloužení trupu,
trup mírně vyhrbený.
b) Střehová poloha:
na
povel „Pozor“ zvedne běžec pánev nad úroveň ramen a současně vysunuje ramena
vpřed. Optimální úhel mezi stehnem a bércem je u přední nohy 90°-
100°, u zadní nohy 120°- 140°.
c) Startovní rozběh:
po výstřelu startéra běžec co nejrychleji vybíhá vpřed, pohyb se začíná odrazem
paží, zadní noha se odráží a krčí v koleni, přední noha se napíná a odráží,
běžec přechází do šlapavého způsobu běhu. Postupně přechází běžec ze šlapavého
způsobu běhu ke švihovému.
2. Švihový způsob běhu
Tento způsob
běhu slouží k ekonomickému udržování rychlosti a využívá setrvačnosti pohybu.
Švihový způsob běhu charakterizují měkké došlápnutí chodidla před svislou
těžnici, dvojitá práce kotníků, vzpřímená poloha trupu s tendencí dopředu, délka
kroku a jeho frekvence jsou stálé, svaly se uvolňují a využívají setrvačnosti
pohybu.
Švihový způsob běhu má tři fáze: odraz, let a dokrok. Při odrazu napíná běžec
odrazovou nohu v kyčli, koleně i kotníku. Chodidlo odvinuje na špičku, která
poslední opouští zem. Po odrazu se odrazová noha skládá v koleně, jde ohnutým
kolenem vpřed a stává se z ní noha švihová. Vykývne bércem vpřed a aktivně
došlapuje na malíkovou přední část chodila,pak na celé chodidlo a znovu na
špičku (mluvíme o dvojité práci kotníků). Paže jsou pokrčeny v lokti zhruba na
90°a pohybují se ve směru pohybu.