Uměnovědný zájezd do Paříže, 17. - 23. 6. 2009
„Kdo měl to štěstí žít jako mladý v Paříži, potom ať půjde kamkoli, zůstane Paříž s ním. Protože Paříž, to je pohyblivý svátek.“ Těmito slovy vzpomíná na Paříž slavný americký spisovatel Ernest Hemingway v knize Pohyblivý svátek.
Také my jsme měli to štěstí, že jsme Paříž navštívili. Zažili jsme onen „svátek“ nejen v muzeích, ale i na ulicích mezi lidmi a památkami. Začali jsme v historickém centru města - na ostrově La Cité na Seině. S údivem jsme stáli před katedrálou Notre-Dame a žasli nad touto gotickou nádherou. V kapli Sainte-Chapelle nás čekal malý zázrak. Jemné kamenné krajkoví ve vysokých oknech na nás zapůsobilo díky nádherné hře světla, které se dovnitř dralo zvenčí. V Louvru nás přivítala Niké Samotrácká a na jejích křídlech jsme doslova prolétli kolem slavné Mony Lisy, obrazů renesančních a barokních mistrů, zastavili se u monumentálních památek starého Egypta a Mezopotámie a poté zase běželi dál, abychom v krátké době viděli co nejvíce. Střídali jsme muzea s památkami. Viděli jsme impresionisty, dívali se na Eiffelovku nejen z podhledu, ale užili jsme si také pohled dolů z výšky 300 metrů. Procházeli jsme kolem Invalidovny, kde je pohřben Napoleon, šplhali k bělostné bazilice Sacré-Coeur, kroužili jsme po slavném náměstí malířů na Montmartru. Vyjeli jsme do Versailles a prošli si zahrady. Provázela nás barokní muzika a my se v představách přenášeli do doby „Krále Slunce“ Ludvíka XIV. Samozřejmě jsme odpočívali ve stínu stromů Tuilerijské a Lucemburské zahrady a užívali si sluníčka na schodech před kostelem sv. Máří Magdalény – Madeleine. Vítr a déšť pod Archou na La Défense nás zahnaly do labyrintu nákupního centra a my vzpomínali na naše malé obchůdky.
Poslední den jsme piknikovali jako praví Pařížané na Martových polích, fotili jsme Eiffelovku z nejrůznějších úhlů a čekali na večerní plavbu lodí po Seině.
Rozloučení přišlo po půlnoci. Náš lampion přání se celý rozzářený vznesl vedle Eiffelovky a na chvíli na sebe strhl větší pozornost než ona „vysoká dáma“. My jsme v tu chvíli prožívali „svátek“ a přáli si, abychom se do Paříže brzy vrátili.
nahoru
