Můj týden ve Španělsku
Ahoj, jsem Anna Mae Shaw a jsem žákyní Kvarty. V letošním školním roce jsem měla tu možnost zúčastnit se týdenní stáže ve Španělsku a poznat tak jinou zemi, kulturu, jazyk a zvyky. Jednotlivé dny v týdnu jsem trávila podobně. Dopoledne jsem byla ve škole a odpoledne mě čekal bohatý program s mojí španělskou rodinou.
V den odjezdu jsme po srazu se spolužáky, paní učitelkou Jahodovou a paní ředitelkou jeli společně minibusem do Vídně, z Vídně jsme letěli do Madridu a odtud pak mikrobusem do Plasencie. V Madridu na nás čekala naše průvodkyně Caroline, která nám ukázala velikou a zajímavou část Madridu.
První den, respektive večer, kdy jsme se dostali do Plasencie, byl asi ze všech nejnáročnější, hlavně z toho důvodu, že jsme byli unaveni z dlouhé a náročné cesty. Nicméně první den nás naši Španělé vzali na hlavní náměstí v Plasencii, kde nám ukázali jeden z jejich obchodů. Poté jsme se šli podívat na různé církevní stavby (chrámy, kostely apod.).
Asi okolo půl desáté večer jsme se rozloučili a všichni odešli domů na večeři. Abych to upřesnila, jistě si říkáte, že večeře tak pozdě není obvyklá a není dobrá kvůli spaní, nicméně vás mohu ujistit, že se nám spalo dobře. Ve Španělsku je to totiž zvykem, že vstáváte kolem sedmé (plus/mínus podle vzdálenosti od školy), na půl deváté máte školu, o čtvrt na dvanáct jíte svačinu, ve tři hodiny oběd, v šest odpolední svačinu a v deset hodin večeři.
Ve škole máte většinou šest hodin, s tím, že jedna hodina trvá pětapadesát minut a přestávky nemáte. Ve škole, kterou jsem navštěvovala, je jen jedna větší přestávka, a to půl hodiny od jedenácti hodin a deseti minut, poté vše pokračovalo jako dopoledne. Dalším velkým rozdílem oproti naší škole bylo to, že se ve španělské škole až tak nedbá na slušnost a respekt. Určitě si někdy říkáte, že máte hlučnou třídu. Představte si, že byste na sebe ve třídě začali všichni křičet a do toho by vám učitel vykládal učivo. Asi takhle většinou (záleží na třídě a typu lidí) vypadá jejich hodina. Dále jsme zvyklí nosit ve škole přezůvky, což oni ne. Mají boty celý den a jinak tomu není ani doma.
Škola, ve které jsme byli my, se skládá ze tří budov, tudíž žáci boty dost potřebují.
Druhý den ráno jsme dopoledne byli ve škole. Španělská škole pro mě osobně byla matoucí a jiná, oproti tomu, na co jsem zvyklá. Škola skončila o půl třetí a já s mojí Španělkou jsme se odebraly k ní domů na oběd.
Po obědě jsme měli asi hodinovou siestu a pak mě vzala k ní do hudebky. Vždy v pondělí má hudební nauku, která trvá třičtvrtě hodiny jako ta naše. Tady jsem si poprvé všimla a dále pak pozorovala to, jak srdečně se k sobě chovají opravdoví Španělé. Když jsem to uviděla u učitele hudební nauky, myslela jsem si nejprve, že to je „úchyl“. Pak jsem ale pochopila, proč se zdraví obětím a pusou na tvář (pouze muži ženám). Klukům pak podají ruku a poklepou po rameni. Po hudební nauce mě moje Španělka Claudia vzala na jazykovou školu, kde měla výuku angličtiny (asi jako v Přerově na Obchodní akademii).
Třetí den dopoledne nás Španělé vzali na radnici v Plasencii a dále pak na trh na náměstí. Odpoledne po škole mě Claudia vzala do parku, kde volně pobíhali pávi, které jsme krmily rohlíky. Říkala mi, že tento park je původní ZOO, která je ale už tak čtyřicet let pouze parkem. Večer jsme s ní a její rodinou, tj. sestrou a rodiči, jeli na výlet do krásného a historického města Cáceres. Obecně jsem si všimla, že Španělé jsou nábožensky založení, už jen tím, že všude mají mnoho kostelů nebo chrámů, což podle mě u nás až tak běžné není. Kolem osmé jsme jeli do nákupního centra.
Čtvrtý den jsme dopoledne navštívili s našimi Španěly školu, která se podobala přerovské Šířavě a univerzitě dohromady. Část školy byla určená pro budoucí kuchaře, kteří vařili, ať už dospělí lidé nebo žáci jako my. Druhá část této školy je vlastně univerzitou, ve které je umístěn ještě starý kostel, kde se prezentují různé projekty. V první části budovy jsme měli možnost vyzkoušet svůj kulinářský talent, když jsme si mohli udělat zmrzlinu a sladký zákusek. Odpoledne mě Claudia vzala s její rodinou do Granadilly a Cabezabellosy, kde jsem mimo pořizování krásných fotek mohla vidět jeden z jejich náboženských rituálů.
Poslední den jsme dopoledne jako vždy měli školu, kdy jsme ale měli možnost si zahrát fotbal se španělskými kluky a seznámit se tak. Po škole jsme s Claudií šly opět do hudebky, tentokrát ale na zkoušku s jejím orchestrem. Poté jsme šly nakupovat a s jejími rodiči a sestrou pak i na večeři. Po večeři jsem se sbalila a ráno kolem druhé hodiny jsme šli na autobus a jeli zpátky směr ČR.
Osobně bych všem, kteří uvažují o tom, že by někam vycestovali, nebo je jen zaujal tento článek, chtěla doporučit, aby do toho určitě šli. Zlepšíte si nejen úroveň angličtiny, ale také poznáte jinou zemi, zvyky a kulturu, najdete si nové kamarády, a ti, kteří třeba jako já nikdy neletěli letadlem, tak se i proletí, a to vše v rámci školního výjezdu v podstatě zadarmo.
Ještě jednou bych chtěla poděkovat vedení školy za tu možnost vycestování v rámci projektu Erasmus, moc jsem si to užila a je to pro mě nezapomenutelný zážitek. A obrovské díky posílám taky paní učitelce Jahodové za velkou trpělivost s námi žáky a perfektní organizaci!
Děkuji.
Anna Mae Shaw, žákyně Kvarty