Upravit stránku

Výtvarný plenér v Tovačově

Tovačov, založený dle pověsti v 2. polovině 11. století jako útočiště lovců a později sloužící jako dobře chráněná vodní tvrz, se stal místem výtvarného plenéru žákyň pedagogické školy, které si vybraly výtvarnou výchovu jako specializaci.

Jejich pozornost patřila po celý týden všemu, co toto město nabízí – zámku s dominantou – Spanilou věží, krásnému zámeckému parku s renesančními arkádami, jednomu z nejstarších renesančních portálů, ale i lesknoucím se hladinám místních rybníků, staré dubové aleji či nenápadným detailům, které je v průběhu týdne zaujaly.

Vedle studijních kreseb architektury, při nichž se žákyně „rvaly“ s perspektivou, vzniklo několik rychlých skic záměrně vybraných motivů. Ty byly ve výsledku nádherně nedokonalé a výtvarně originální. Ranní výtvarné etudy se staly prostředkem k odreagování se od náročné práce. Žákyně kreslily nohama svoje portréty, bavily se kresbou portrétu Ctibora Tovačovského z Cimburka ve dvojicích, při níž měly pomocí provázku propojené tužky a jedna z dvojice měla zavázané oči. Každý večer pracovaly na svém deníku, do něhož vkládaly prostřednictvím gestické malby svoje emoce. V rámci akčního umění vytvářely po skupinách pomocí svých těl, provázků a kolíčků na prádlo „živé obrazy“ zobrazující: kontrast versus harmonie, horizontál versus vertikála, splynutí versus rozchod. Aby si vytvořily obraz o historii zámku, absolvovaly komentovanou prohlídku a navštívily místní židovský hřbitov. Završením týdne, plného tvoření, byla vernisáž pod širým nebem. V prostorách zámecké zahrady se sešli rodiče, přátelé i místní občané a společně obdivovali výtvarná díla. Před odjezdem nechyběla návštěva zdejší střední školy řezbářské, kde jsme obdivovaly výrobky žáků a také si vyzkoušely práci se dřevem.

Letošní plenér byl zkrátka nabitý – programem, pracovním nasazením, množstvím úkolů, emocemi, únavou, ale i sluníčkem a radostí z tvorby.