Upravit stránku
Přejít na obsahovou část stránky

Zvony, zvonky, zvonečky

Třídenního povinného kurzu specializací dramatické výchovy se zúčastnilo 10 žáků tříd 3. BP a 3. CP.  Kurz se zaměřoval na dvě hlavní aktuální témata: vzájemné poznání se při intenzivní práci s novými spolužáky v náročnějších podmínkách a také na hledání nových talentů – recitátorů (včetně odbourávání trémy při vystoupení).

Pro pobyt jsme zvolili skautskou klubovnu na okraji městyse Brodek u Přerova, jejíž prostory i okolí velmi vyhovovaly naší práci.

Činnosti jsme se snažili prolínat, „nabalovat“, neboť obě témata byla pro žáky dosti náročná nejen na soustředění, spolupráci, vzájemnou vnímavost, ale také po fyzické stránce.

Všichni žáci jsou navíc ve specializaci nováčky.

V úvodní - pohybové části nám šlo u uvědomění si vlastního těla, všech jeho částí i detailů – ramen, krku, postavení hlavy, nahrbení zad, těžiště…..ale také hlídání si výrazu obličeje, očí, úst…tyto projevy velmi ovlivňují vystupování žáků – především při veřejných produkcích, ale i v praxi, při práci s dětmi. Po počátečních „prochechtaných“ pokusech se žákům postupně dařilo soustředěně, přesně, přesvědčivě, detailně pohybově zadané úkoly vyjádřit. Sami si těchto etud užili nejen jako interpreti, ale také jako diváci a hodnotitelé výkonů svých spolužáků.  Uvědomovali si „čitelnost“ pohybů, jakou sílu má, když je někdo plně soustředěn na práci. Počasí nám umožnilo pracovat venku, navíc využít malého kamenného pódia zahrady.

V úvodních cvičeních jsme hodně pracovali i se jmény – jejich fixování je rovněž důležité pro vzájemnou spolupráci.

Odpoledne jsme se věnovali tématu samotného Brodku – sdělovali jsme si, co kdo o něm zjistil, vytvářeli jsme přesmyčky, akrostich…, zkrátka jsme „hravou“ formou dostávali Brodek „pod kůži“.

Poté jsme si psali a přehrávali krátké dialogy - v duchu „méně je více“ jsme je zkoušeli v nejrůznějších situacích, v různých rolích a vztazích. Opět jsme se snažili o maximální „čitelnost“, přesvědčivost. Pracovali jsme s detaily – intonace, pauzy, tempo. Večer jsme se zabývali druhým stěžejním tématem kurzu - hlasová výchova a práce na textech. Každý si přivezl s sebou tři různé texty, které ho zaujaly. Už předem jsme se žáky hovořili o důležitosti výběru textu!!! Také o kvalitě textu. Většina z nich si skutečně vybrala velmi dobře, také ke svému typu. Analýzu textů a práci na nich jsme dělali v menších skupinkách. V konečné fázi pak žáci pracovali ve dvojicích a vzájemně si přednes reflektovali, radili si, upozorňovali se na tempo, výslovnost, pauzy,…přitom žáci stále mohli konzultovat se mnou.

Úterní den jsme věnovali tématu „zvony, zvonky, zvonečky“. V Brodku u Přerova je totiž slavná zvonařská dílna Dittrychů (exkurzi jsme měli naplánovanou na úterý odpoledne). Dopoledne jsme prozkoumávali zvukové možnosti všech námi dovezených zvonků, povídali jsem si o konkrétních situacích, za jakých by konkrétní zvonek mohl zvonit. Ve skupinkách měli žáci vymyslet zvonečkovou skladbu, k ní vytvořit výtvarnou partituru a skladbu nám ostatním na jimi zvoleném místě předvést.

Po odpolední návštěvě zvonařské dílny jsme měli krátkou besedu ve zdejší knihovně s bývalým ředitelem přerovského muzea dr. Františkem Hýblem. Pan doktor mluvil nejen o Brodku a jeho historii, ale řeč se svezla i na jeho aktuální projekty týkající se masakru na Švédských šancích (červen 1945) – pan Hýbl se nejen podílel na skvělém filmu s herci ND v Praze „Očitý svědek“ – dostal za něj významné ocenění - ale o tragédii napsal i několik knih. Bylo to velmi silné a hluboké setkání s vynikajícím člověkem a evropsky uznávaným odborníkem, komeniologem, „muzejníkem“.

V podvečer žáci vyráběli plošné loutky - nim měli vymýšlet scénáře a svou drobničku nám na vhodném místě předvést.

Středeční dopoledne nám nabídlo dostatečný časový prostor pro náročnější strukturované drama podle povídky R. Bradburyho „Celé léto v jednom dni“. Téma povídky se dotýká šikany mezi dětmi, mezilidských vztahů… Myslím, že jsme společně se žáky prožili další hluboké chvíle. Určitě jim přinesly spousty námětů na přemýšlení o jejich životě, ale i o jejich profesi.

 

Celý průběh kurzu žáci hodnotili velmi kladně, spoustu věcí si také uvědomili, chtějí na sobě pracovat, mají zájem přijímat i kritické připomínky. Jen tak se totiž člověk „posouvá“ – zdaleka ne jen k maturitě!

  • Zvony, zvonky, zvonečky
  • Zvony, zvonky, zvonečky
  • Zvony, zvonky, zvonečky