V pátek o velké přestávce zazněla ve vestibulu pedagogické školy z úst Marka Plevy píseň Karla Kryla „Bratříčku, zavírej vrátka“ a píseň Vladimíra Mišíka a Blue Effectů „Sluneční hrob“ v podání Lucie Machalové, Josefa Suchoně a Jana Bednáře ze tř. 2. AP. Na konci zastavení nechyběla kultovní „Modlitba pro Martu“, kterou zazpívala Mgr. Lenka Miklasińská . Akcí provázela Sára Šmaterová a tady je malá ochutnávka z jejího proslovu:
„Stojíme tady a teď. 30 let od sametové revoluce. Revoluce, která změnila životy mnoha lidí, našich rodičů a jejich kamarádů. Do revoluce nemohli téměř nic. Tak trochu se obětovali za nás. My teď máme možnost studovat a cestovat. Můžeme poslouchat hudbu, která se nám líbí, a sledovat filmy, které k nám přichází ze všech světových stran. Máme neomezený přístup k informacím. Máme tolik možností, že často s nimi neumíme správně naložit."
Ale především máme – svobodu. Ta před 30 lety nebyla. Svobodně žijeme díky mnoha tisícům studentů, kteří se 17. listopadu 1989 společně vydali z Albertova na Národní třídu a holýma rukama demonstrovali za změnu režimu.
…
Poděkujme tady a teď tehdejším studentům za jejich odvahu vyjít do ulic. A jak to máte udělat? Jednoduše. Napište jim do srdíčka nějaký vzkaz či poděkování, nebo pověste na nástěnku klíče, protože ty byly jedním ze symbolů oněch listopadových dní.“
