„Jen si, děti, všimněte, co je krásy na světě!“ Takto vybízí básník Jan Čarek nejen děti ke koukání se kolem sebe. A podzim nás opravdu nešidí. Zahrne nás bohatostí barev, tvarů, zvuků.
V tomto čase se za okny u učebny dramatické výchovy vždy objeví spousta zvířátek, lesních víl, skřítků, panáčků, pišišvorů, strašidýlek. Malíř tu právě dokončuje svůj podzimní obraz, někdo se rozkošnicky houpá, nahlédneme do pokojíčku rodinky, najdeme tu kočárek s miminkem, uhýbáme řítící se motorce …
Přijďte se pokochat tímto přírodním mikro-světem!
Moje víla Amálka
Bylo nebylo, jednoho krásného slunečního dne se na koruně stromu zrodila Amálka, podzimní víla. Měla krásnou sukni z barevných lístků, vlasy jí zářily jako podzimní slunce a oči byly černé jako večerní obloha. Podzimní víly mají na starosti udělat podzim tím pravým podzimem. Ochladit vzduch, abychom se připravili na zimu, občas trochu zafoukat, ale hlavně obarvit lístky na nejrůznější barvičky, aby se nám pochmurný podzim zase rozjasnil. Když pak podzim skončí, víly se schovají do kmenů stromů a tam odpočívají po těžké práci, dokud opět nenastane podzimní čas.
Karolína Húsková, 1. CP
